Černá díra jménem České aerolinie

Aneb jaký podíl na tom má klasický socan Jarda "Lufthansa" Tvrdík? Snad v žádné ze všech diskuzích na internetu se nenajde někdo, kdo by neoslavoval prozatimní, tedy úřednickou či překlenovací vládu premiéra Jana Fischera. Musí se nechat to, že mnoho ministrů v čele s Janem Fischerem se snaží, jak nejlépe umí. Nejvíce to jde vidět na ministrovi financí Janotovi, který potí krev, jen aby odvrátil bankrot ČR. Bohužel mnoho "existencí" z ČSSD (na poslední chvíli se snaží uhrát okolo 12 mld korun) a KSČM, kteří poněkud nechápou závažnost situace a snaží se na poslední chvíli z rozpočtu ještě získat nějáké peníze.

 Ale na druhou stranu nechápu tuto obrovskou chválu na úřednickou vládu. Ono toho také nejde moc pokazit či vylepšit, když v podstatě nevládnete. Každá strana, která byla pro ustanovení úřednické vlády si jmenovala své lidi do vlády a prostřednictvím těchto lidí se snaží mít co největší vliv na tuto vládu. Bohužel je také úřednická vláda velmi svazována tím, že politické strany se také snaží co nejvíce okleštit svobodomyslné rozhodování vlády a prosadit co nejvíce svých politikých témat. Nejvíce to jde znát ze snah ČSSD, která se rozhodla, že na poslední chvíli se pokusí urvat co nejvíce miliard z rozpočtu na všemožné a nemožné věci. ODS nechá rozhodování čistě na úřednické vládě a lidovcům je to v podstatě jedno, oni byli přece proti úřednické vládě.

 I přes to se může zdát, že úřednická vláda je vlastně nejlepší volbou. Podle toho, co média prezentují, tak nic nepokazila a zase nic až tak moc dobrého taky neudělala, ale ve výsledku je to the best choice - tedy ta nejlepší možná volba. Osobně bych to zase až tak růžově neviděl a nasadil bych si čirá sklíčka do těchto brýlí. Minimálně kvuli tomu, že vláda se rozhodla utopit další miliardy korun v černé díře jménem České aerolinie. Fischerova vláda zrušila plánovaný prodej Českých aerolinií. Místo prodeje se rozhodla pro "strategii". která se už několikrát nepovedla - nejdříve se pokusit o restrukturalizaci a pozdější prodej podniku.

 Podle ekonoma Karla Kříže, by bylo nejlepší, kdyby se ČSA prodali a nebo rovnou poslaly do konkursu. Podle něj již pro samotné ČSA není na trhu místo. Martin Říman (býval ministr průmyslu a obchodu za ODS) byl od prvopočátku pro prodej ČSA a viděl tuto možnost, jako jedinou možnou, která by ČSA zachránila od bankrotu. Výroční zpráva aerolinií z počátku roku přiznává, že letošní rok bude ztrátový, a to v rozmezí 300 až 600 miliónů korun. Nyná se ovšem mluví již o ztrátě více než 3 miliard korun. Samotný ministr financí Eduard Janota se obává toho, zda ČSA vůbec přežije letošní zimu. Z těchto důvodů také došlo k personální výměně. Novým šéfem se stal ředitěl pražského letiště Miroslav Dvořák a předsedou dozorčí rady se stal Michal Mejstřík.

 Přitom právě nyní měl být znám vítěz dlouho plánovaného prodeje ČSA. Nabídka jedné miliardy korun jediného zájemce o koupy - konsorcia Unimex a Travel Service se vládě ale nelíbila hlavně kvůli podmínce, aby v okamžiku transakce byl základní kapitál podniku alespoň na nule. Stát by z takového prodeje nejspíše skončil ve ztátě. Místo tohoto řešení se má společnost nejdříverestruktualizovat a až poté prodat. Jenže s naprosto stejným plánem přicházel před 3 lety do ČSA i odvolaný ředitel Radomír Lašák.

 Podle nového předsedy dozorčí rady Mejstříka byl u pana Lašáka největší problém, že běžné výdaje firmy kryl mimořádnými příjmy z prodeje majetku ČSA a neudělal dostatečně úsporné kroky. Ivan Kočárník, bývalý předseda dozorčí rady považuje nabídku Unimexu a Travel service za směšnou, ale za Lašákem stojí a říká, že se udělalo neuvěřitelné množství dobré práce, ale úsilí mařila také krize se kterou má mnoho leteckých společností problém. Sám rezignoval na post předsedy dozorčí rady hned z několika důvodů. Podle Kočárníka uzdravení společnosti brání hlavně odbory, úředníci i ministři.

 Pánové Kočárník a Mejstřík se shodují na tom, že ČSA jsou zdravou společností, jen mají příliš velké náklady. Jako největší problém vidí šéfování Jaroslava Tvrdíka, kdy neúměrně vzrostly platy a to především pilotů. Podle Kočárníka neměl managment sílu vzdorovat požadavkům pilitů, neboť piloti měli oporu ve státu.

      Klasický socan

 Exministr obrany Tvrdík se do čela ČSA dostal v roce 2003, kdy ho do funkce ředitele poslala matěřská ČSSD. V té době byly ČSA v plusu, přestože svět zažíval propad letecké dopravy po útocích na WTC v září roku 2001. Tvrdík je klasický socan, který nemá problém rozdávat peníze, jež nejsou jeho (to je ovšem "přednost" všech sociálních demokrátů) jak řekl předchůdce Tvrdíka Miroslav Kůla. Přehnaně zvýšené mzdy se skutečně jen velmi těžko osekávají. Navíc Jarda "Lufthansa" Tvrdík zatížil ČSA dluhy na příštích 10 let ve výši 14 miliard korun.

 Přestože vláda odmítla prodej ČSA z důvodu nízké ceny, už nějáký čas sype do ČSA další peníze. Aerolinie dlužily státnímu podniku Osinek 2,5 mld. korun. Ten je teď v likvidaci a dluh se má kapitalizovat a přeměnit na majetkový podíl v ČSA. Stát tím získá sice další část firmy (nyní vlastní 92%). Ve skutečnosti je to ovšem dar od daňových poplatníků v hodnotě 2,5 mld. korun. Již teď je to horší, než kdyby stát přistoupil na podmínky konsorcia Unimex a Travel service...