aneb jak se člověk, který se nepodíval na detaily této akce orientuje po noční Praze.
Byla to taková hurá akce. Prostě jsem se v jedenáct večer rozhodl, že se zúčastním, stejně jak to udělalo přes 140000 lidí, pražské Muzejní noci. Sedl jsem tedy na metro a hurá na Muzeum, podívat se na pravěk.
Nikdy jsem v budově národního muzea nezažil takový nával. Všude bylo lidu jako kdyby se celé Václavské náměstí po nějaké demonstraci nacpalo právě tam. Vzduch byl těžký a někteří návštěvníci mělí blízko ke kolapsu. Vešel jsem do sálů výstavy Pravěk a musím říct, že jsem odcházel po hodině nejen bez zásob kyslíku ale i notně zklamán výstavou samotnou. Většina výstavy se totiž skládá s panelů na zdi, které mají ryze vzdělávací charakter a samotné exponáty poněkud mizí v záplave pseudopravěkých kulis. Nedílnou součástí výstavy byla i videoprojekce "Jak se dělal mamut", kde bylo vidět, jak parta nadšenců modeluje, lepí a brousí kostky polystyrenu, což mi k pravěku příliš nesedělo. Ale abych jenom nekritizoval, musím uznat, že je zážitek vidět lovce krčícího se před mamutem, další pravěká zvířata a dvě obydlí z doby lovců mamutů.
S rozporuplnými pocity jsem se pak rozhodoval, jestli vyrazím ještě někam. A rozhodl jsem se. Nikdy jsem nebyl v plaveckém muzeu na Výtoni. Po projížďce muzejní linkou číslo tři (bylo vypraveno přes 330 spojů - chválím organizátory!!!) přes noční Prahu jsme se konečně dostali na Výtoň. Komorní muzeum bylo přeplněno dobovými fotografiemi, nechyběl model Podskalí zhotovený podle fotek a map studenty ČVUT, ani některé dobové předměty, zejména ledoruby - sekyrky na led, které používali plavci v zimě, aby dodali led do hospod a pivo tak měli "ze sedmého schodu". Samozřejmě nechyběla kotva, uniforma spolku Vltavan, dobové dokumenty a návštěvníkovi byly na požádání promítnuty dva dokumentární filmy o plavení dřeva či historii a vývoji podskalí. Tohle muzeum mě nadchlo.
Bohužel se mi ale začaly zavírat oči, a tak jsem se vydal na cestu domů. A proč jsem do názvu napsal, že Muzejní noc byla "prokoučovaná"? Prostě proto, že jsem jí prokoučoval. Příští rok si dozajista přesně naplánuji co a jak, protože tahle akce stojí vážně za to, a co mi říkala kamarádka, tak párty na střeše Národní galerie ve Veletržním paláci vážně stála za to! Už se těším na příští rok!
