Do nadpisu jsem nechtěl napsat víc, neboť si myslím, že tato tři slova vydají za vše. V následujícím textu se chci ponořit a probrat co mi na tomto člověku vadí a s čím naopak souhlasím. Vím, že můj článek zcela jistě vyvolá řadu rozporuplných reakcí, ale to je každopádně i jeho cílem.
Jiří ČunekZdroj: www.cunek.cz
Začněme tedy pěkně popořadě. Vicepremiér Čunek se dostal k moci závratnou rychlostí, když ještě předtím stihl rozdělit coby vsetínský starosta naši republiku na dva tábory: své obdivovatele a nesmiřitelné bojovníky za práva menšin. Vystěhováním nepřizpůsobivých občanů (jak se teď Romům říká) sice vyřešil problém Vsetína, ale na druhou stranu ho vlastně velmi elegantně odsunul za vsetínské hranice. K jeho cti mu však slouží, že věčným neplatičům a lidem, pro které je největší čest okrást "gádžu" dal poměrně komfortní bydlení v podobě přestavěných kontejnerů, které je vandaliznu odolné, což za zničený dům a neplacení nájemného je odměna velice hezká.
Všichni ochránci a rádobyochránci lidských práv a práv menšin ihned reagovali negativními sentencemi typu: Nepřipusťme ghetoizaci menšin, a jimi podobných hlášek. Já však říkám: My, jestli dovolíte, bílí, jsme pro integraci nepřizpůsobivých občanů (Romů) udělali již mnoho. Je čas hledat chybu na druhé straně. Romové se nechtějí přizpůsobit, mají jinou kulturu, mentalitu a styl života. To jim, pravda, nemůžeme mít za zlé, ale přecijen platí, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého. Budou-li mě tedy Romové obtěžovat, nemohu za to přece já. To, co Romům dáme, toho si neváží. Bohužel je mezi nimi jen málo vzdělaných lidí, kteří by pomohli romskou otázku řešit. Bylo by skvělé, kdyby Romové měli vlastní školy a vzdělávací programy, kde by je učili a vzdělávali zase Romové. Ale jak vidíte, tento nápad zase napadl "bílého". Romové se sami do ničeho nehrnou.
Vraťme se ale k páně vicepremiérovi Čunkovi. Jeho vsetínský antineplatičský zásah je sice poněkud rozporuplný, nicméně musím s ním jen souhlasit. Kdyby ve vsetínském "domu hrůzy" bydleli bílí neplatiči, šli by také. Dalším vroubkem na vicepremiérově štítu je jeho úplatkářská aféra. Je nekonečná, úmorná a lid český již obtěžuje velice dlouho. Nahrává tak rudé opozici vedené schopným šéfem sjednocených restaurací a jídelen, kterému se evidentně stýská po starých dobrých časeh a tak paktuje s Komunisty, kteří se stále hlásí ke Stalinským odkazům třídního boje - kupředu levá, zpátky ni krok! Na západě, tím myslím hned za našimi západními hranicemi, je zvykem, že když je někdo takto obviněn, byť i křivě, okamžitě odstoupí ze své funkce. Pan Čunek se drží koryta jako klíště, které se nechce pustit ani pod tlakem kroutící se pinzety, která ho neustále tahá, ničí a láme mu kosti, dokud mu nezlomí vaz. Tenhle čas se blíží, ale protože poslanci i policie melou pomaleji než třeba Boží mlýny, vypadá to, že se koalice nepříjemného pupínku akné přímo na nose hned tak nezbaví.
Paroubek má tedy stále co remcat na stranu vládní koalice, a byť u toho připomíná spíše řečníka na XIV. Sjezdu KSČ, musím uznat, že remcá zcela oprávněně. A tohle mě právě znervózňuje nejvíce. Naše země potřebuje Topolánkovy reformy (pravda, měly by být promyšlenější a lepší, než jsou, ale něco se stát už musí, jinak se naše země z dluhů nevyhrabe) a také potřebuje pravicovou vládu, jenomže Čunek už tak napnutou situaci na parlamentní půdě, dramatizuje a likviduje veškeré vládní snahy.
Na závěr nezbývá než Vás, pane Čunku, vyzvat, přestože jste dozajista udělal mnoho dobrých věcí, abyste odstoupil co nejdříve a, když ne zachránil, tak alespoň zvýšil šance současné koalice na úspěch v případných předčasných volbách.
