Žízeň po krveprolití

  V lidských dějinách je zvláštní, kolik panovníků, vůdců, šáhů, sultánů, chánů, kolik faraonů či prezidentů nosilo v sobě žízeň po krveprolití.

Asi je jich mnohonásobně víc, než těch, kteří žíznili po klidu, míru, po vědě či umění, po lidskosti.

Po pádu komunismu, to jest po upálení největšího ďábla, západní civilizace měla snad jedinečnou příležitost v dějinách lidstva konečně nastolit na naší planetě mír a klid zajištěných demokratickým systémem. Ano, to byla jedinečná příležitost v zájmu lidstva, v zájmu lidské civilizace, příležitost pro dnešek a pro budoucnost....

Tuto šanci promarnili jen díky lidově řečeno nenažranosti a chamtivosti Das Kapitálu.

Tato chamtivost, krátkozrakost, tupost a nezodpovědnost, porodily nové sultány, krále, prezidenty, panovníky, jako se nám v poslední době prezentují v osobě Sultána Erdogana. Erdogana nelze jinak vnímat, než jako Frankensteina tohoto nenažraného a nekontrolovatelného, neregulovatelného systému či soustavy Kapitálu.

Novodobý Frankenstein světového kapitálu Erdogan předvedl za poslední léta snad všechny způsoby útrap těch milionů a milionů nejslabších. Nyní se staví i proti svému stvořiteli, nadává mu, ohrožuje ho, vyhrožuje, vydírá a ty, kteří jsou slabí, nechá zabít, nechá zdevastovat jejich domovy jak ve své vlastní zemi, tak i mimo "hranice" své země. Svět k tomu nejenže mlčí, ale ten kapitál, který řídí, nutí i osočované politiky v jejich zemích k poslušnosti a bohužel i k pokoře.

Není den, kdy bychom neslyšeli o nějaké nové akci krveprolití Frankensteina transatlantické civilizace, není den, abychom se nedozvěděli, co všechno se chystá za krveprolití, za útrapy, za masakr dalších a dalších mas lidí, ano lidí, to jest množin člověka, to jest množin lidských bytostí!

Nestačíme všechny zrůdnosti tohoto nového Frankensteina transatlantické civilizace ani zaznamenat, natož o tom všem psát, to už vůbec ne.  Informace o zrůdnostech toho novodobého Frankensteina jsou díky profesionální dokonalosti medií a jeho stvořitelů sofistikovaně zamlčované a v nouzi bagatelizované.

"Co zas provedl novodobý sultán, kterého na trůn nasadila naše civilizace?"

Kurdové se poprvé ve svých dějinách rozhodli aspoň v jedné části své mezi čtyři státy rozdělené země, demokraticky dle ústavy OSN (která pro Kurdy neplatí) referendem, to jest s hlasy v Iráckém Kurdistánu žijících Kurdů, rozhodovat o své budoucnosti, to jest o své samostatnosti.

Jsou to titíž Kurdové, o kterých ještě donedávna, tj., než se rozhodli o své budoucnosti rozhodnout demokratický instrumentem, to jest referendem, mluvili všichni prezidenti, premiéři, ministři, poslanci či generálové naší civilizace jako o skutečném a statečném národě bojujícím proti ISIS zrůdám za "naše společné lidské hodnoty".

Od okamžiku sdělení svých záměrů o rozhodování o své budoucnosti se Kurdové v Iráku se stali terčem vyhrůžek jak ze strany Iránu, tak ale i ze strany Turecka.

Jak je obecně známo, v nedávných dějinách se nejen tyto státy, a tehdy i Saddámův či Asadův režim, to jest čtyři státy, všemožně snažily Kurdy postavit proti sobě a dost často byli úspěšní. Vlastně až do roku 2003, kdy díky americké invazi do Iráku aspoň Iráčtí Kurdové mohli o své existenci, a o všem co k tomu patří, v Iráku rozhodovat sami a přes noc přestalo bratrovražedné nepřátelství mezi Kurdy.

V minulých dnech jsme se náhodou dozvěděli - jinou možnost informovanosti nám média stvořitelů Frankensteina nedávají - že Turci poslali do Iráckého Kurdistánu šéfa protiteroristického oddělení turecké tajné služby a s ním skupinu nejschopnějších zabijáků této tajné služby a poslali je přes kurdské území v Iráku.

Účel měla skupina zabijáků přesně definovaný – měla provést atentáty na přední činitele té nejradikálnější kurdské strany, to jest PKK, kteří se ukrývají někde v horách v Iráckém Kurdistánu.

Jak radikální je PKK a jak nekonvenčně a často kontraverzními prostředky bojuje PKK, je nám známo. Ale to neopravňuje zemi člena NATO, aby poslala ilegálně své zabijácké komando do cizího státu za účelem masové vraždy! Kurdské bezpečnostní síly v Iráku tuto speciální zabijáckou jednotku turecké tajné služby zaregistrovali v době, kdy ještě nevěděli a neznali jejich záměry, ale nevěděli ani to, že většina z nich jsou ozbrojení hrdlořezi. Odkud a kdo jim obstaral zbraně na území Iráckého Kurdistánu, se můžeme jen dohadovat...

Když se o tom dověděli Kurdové v Iráku, tak to nějak bratrsky sdělili PKK a bojovníci PKK v horách v severním Iráku, to jest v Iráckém Kurdistánu, kde se nacházeli, tu zabijáckou bandu s jejich zbraněmi na atentáty zapakovali a odnesli je hluboko do hor, kam se nikdo nedostane. Ještě nevíme, co všechno se PKK od šéfa protiteroristického oddělení turecké tajné služby a jeho bandy mezitím dověděli o plánech Erdogana nejen proti Kurdům, ale i o jejich vazbách v Evropě, včetně Česka. Všechny politické strany Iráckého Kurdistánu jsou v urputném politickém boji s PKK, ano v politickém boji, ale už dlouho ne ve vojenském konfliktu!

A o co šlo? Dle dobře informovaných a erudovaných osob přímo z regiónu, tato skupina hrdlořezů přímo se svým šéfem přijela do Iráckého Kurdistánu, aby pozabíjela vůdce PKK a pak tiše zmizela. Museli chtít zmizet nenápadně, protože znají povahu a "horkokrevnost" bojovníků a sympatizantu PKK. Vědí, že by byli dezorientováni a hned by zaútočili na irácké kurdské síly, na vládu a útočili by ozbrojeně a dost možná i sebevražedně, prostě se vším, co PKK disponuje. Zaútočili by proto, že se Erdoganovi hrdlořezové dostali do úkrytu vůdců PKK v Kurdských horách v Iráku přes autonomní oblast iráckých Kurdů a proto by si v PKK mysleli, že je tam úmyslně pustily kurdské ozbrojené sily v Iráckém Kurdistánu a opět začalo by bratrovražedné krveprolití mezi Kurdy a tím by se pohřbilo nejen referendum...

Poté, co tuto skupinu hrdlořezů i s jejich šéfy PKK odvezla do hor, turecká vláda na hodinu zavřela po 17 letech zastoupení politické kurdské strany bývalého prezidenta Iráku Jalala Talabaniho a všechny zastupitele vyhostila z Turecka.

V minulosti mocní utlačovatelé Kurdů podobné praktiky mezi Kurdy dost často praktikovali a dařilo se jim postavit Kurdy proti sobě. Vyhecovali jednou politickou kurdskou stranu proti druhé a často a ozbrojeně. Ale teď jsou už ty doby na štěstí dávno nenávratně pryč. Kurdské politické strany se  hned po získání své místní samostatnosti v Iráku zapřísahali, že nikdy už nikomu nedovolí, aby vyprovokoval mezi Kurdy bratrovražedné střety....

A svět opět mlčí. Ani Bagdádská centrální vláda, která je šíitská, sunitskému Erdoganovi a jeho vládě nezaslala ani protest, že Turecko poslalo ilegálně na irácké území své vražedné komando včetně zbraní, ale ani jiná síla se nezvala. A média? Ta mlčí jako vždy, přece to je jejich Frankenstein, že?

Nebýt obezřetnosti Kurdů, málem, ano málem došlo opět ke krveprolití mezi Kurdy, ke krveprolití mezi bratry. A to vše jen proto, aby ti krvežízniví ukojili na pár chvil své perverzní já a znemožnili základní práva Kurdů na hlasování o své budoucnosti a to tím nejdemokratičtějším instrumentem jaký existuje, to jest referendem.