O vojenském puči v Turecku

Příčina neúspěchu vojenského puče :  TENTOKRÁT TURECKÝ PŘEVRAT ZTROSKOTAL, PROTOŽE NEMĚL "IDEOLOGICKY HOMOGENNÍ" VEDENÍ   

  V pátek 15. července proběhl v mém rodném Turecku neúspěšný armádního převrat.Ze svých pramenů vím, že 15. červenec uskutečnila určitá seskupení, či „armáda v armádě“ složená ze čtyř rozdílných složek: První skupinu tvořili zastánci kemalismu, to jest zastánci nacionalistické doktríny zakladatele dnešního Turecka Mustafy Kemala Atatürka, kteří se mimo jiné hlásí k sekularismu. V této skupině jsou i generálové, kteří jsou již v důchodu. Druhou skupinou byli stoupenci imáma Fethullaha Güllena, kteří jsou zastánci vlády islámu. Třetí skupinu tvořili generálové, plukovníci a majoři, kteří chtěli pučem dosáhnout vrcholu své vojenské kariéry a stát se armádními generály, což s sebou přináší nejen uniformu s mnoha hvězdami, ale též obrovské finanční výhody. (Generalita turecké armády například vlastní jednu z největších asijských holdingových společností OYAK.) Čtvrtí byli důstojníci, kteří jen poslouchali pokyny svých nadřízených.

Toto je jeden z důvodů, proč tentokrát (na rozdíl od ostatních tří vojenských pučů od 1960) puč nevyšel. Neměl totiž ideologicky homogenní vedení. Dalším důvodem nezdaru tohoto puče je skutečnost, že dle všeho Erdogan o přípravě věděl předem a učinil patřičná protiopatření. Přitom během jeho průběhu i po něm dělal, že puč byl pro něj překvapením. Hned druhý den se například v oficiálních zdrojích objevila komunikace jisté části pučistů, vedená přes otevřenou aplikaci WhatsApp.

Erdoganovy čistky ve sdělovacích prostředcích, uvěznění mnoha novinářů :

  Za posledních pět měsíců byly zatčeny i desítky v minulosti ideologicky nijak neangažovaných novinářů včetně šéfredaktora nejstaršího deníku Turecka Cumhuriyet. Následně byli sice šéfredaktor a jeho zástupce propuštěni, ale nyní byli odsouzeni za to, že publikovali fotografie a soudní spis dokazující, že Turecko dodává zbraně Islámskému státu. Renomovaní světoví novináři jim radili, aby opustili Turecko, že se na ně chystá atentát. První atentát, který se uskutečnil asi před třemi měsíci, šéfredaktor Can Dundar přežil, ten druhý už by přežít nemusel, a tak z Turecka opravdu odjel. Po puči vláda zakázala tři tiskové agentury, šestnáct televizních stanic, třiadvacet rozhlasových stanic, pětačtyřicatery noviny, patnáct časopisů a devětadvacet nakladatelství.Před 5 dny státní zástupci vydali další zatykač na víc než čtyřicet novinářů a mezi nimi i na paní Nazli Ilicak konzervativně orientovanou multimilionářku, která byla dnes zatčena.  Nazli Ilicak je sedmdesát dva let, celý život psala o demokracii, nikdy nebyla v žádné politické straně a statečně se vždy postavila proti všem pučistům. V osmdesátých letech byla majitelkou třetího největšího tureckého deníku Tercüman, který proti mně z islámských pozic vyhlásil válku jako proti kurdskému křesťanskému aktivistovi, přesto se dnes musím postavit na její stranu. Její současné zatčení nemá žádnou právní oporu.

Já už turecké vojenské puče trochu znám, protože jsem za svého života viděl už čtyři. Kdyby pučisté zvítězili, rozhodně by udělali vše pro zlepšení svých vztahů jak s USA a EU, tak pochopitelně i s NATO. Neučinili by nic, co by tyto státy či instituce „rozzlobilo“. Konec konců to prohlásili ve své první deklaraci při obsazení státní televize a rozhlasu. Pučisté se v minulosti vždy snažili, aby své vztahy se sousedními zeměmi uspořádali mírově a v duchu spolupráce. To, že vždy brutálně potlačili lidská práva v samotném Turecku, je věc jiná. Posílen dalším vítězstvím bude nyní Erdogan v případě potřeby bez ostychu otevřeně využívat uprchlíky (kteří jsou z velké části důsledkem jeho vměšování do syrských záležitostí) k vydírání Evropy, a to v daleko větší míře než doposud.

Kurdové v Turecku nikdy nesympatizovali s žádným převratem, každý přinesl Kurdům jen další a brutálnější represi, takže mají v sobě zakódovanou nedůvěru vůči pučům a pučistům. Kdyby 15. červenec uspěl, nastala by hned otevřená občanská válka. Nyní se zřejmě také dočkáme občanské války, ale až za nějakou dobu. Erdogan napřed zlikviduje ty, kteří ho aktuálně „rozzlobili“, a pak opět přijde na řadu likvidace Kurdů (podobně jako to historie evropských zemí znají se Židy). Kurdská strana v Turecku od 15. července každý den apeluje na Erdogana a další turecké politické strany, aby společně učinili demokratická opatření, aby se pokusy o puče v budoucnu nemohly opakovat, ale jejich apel zůstává a zůstane bez odezvy!