Politici jsou buď blbci, nebo darebáci

Pokuste se někdo toto tvrzení vyvrátit. Mně se to prostě nedaří. Nenacházím žádné důkazy o tom, že by naši politici byli moudří a poctiví. Zákony a vyhlášky si dělají tak, aby vyhovovaly jim a svým kamarádům, nebo rovnou na objednávku nějakých zazobaných zmetků. A dokonce dokážou po čase nejhorší zvěrstva, která sami navrhli, schválili a napáchali a jejichž zhovadilost nahlédla a kritizovala ihned po vstoupení v platnost široká veřejnost, se spravedlivým rozhořčením napadat a žádat potrestání viníků. Jakoby jimi nebyli oni sami.

Viz fotovoltaika. Již v okamžiku, kdy se schvaloval příslušný zákon, jsem nejen já, ale celá řada odborníků, podniků a institucí protestovali z důvodů, jejichž množství, opodstatněnost a závažnost snad nemusím opakovat. Marně. Zákon byl schválen, podepsán a uveden v platnost. Nevzpomínám si, že by jakýkoliv zákonodárce či ústavní činitel byť jen zapochyboval o zdravém rozumu svém či svých kolegů. Zato si živě vzpomínám, jak na návrhy, aby zvýšení ceny energií tímto obludným zákonem vyvolané pokryl stát ze svého rozpočtu – například ať si jeden rok nekupuje žádné zbraně, stejně žádnou válku nevedeme a polovina z nákladů na ně se navíc ukradne – reagovali příslušní úředníci. Buď nijak, nebo poskytli přednášku o životním prostředí, globálním oteplování a povinné podpoře obnovitelných zdrojů (eufemistický název, nevím, co je na slunečním záření, větru či spalování bioplynů obnovitelného).

A ejhle! Po několika letech, co všichni vinou státu platíme spoustu peněz měsíčně navíc za elektřinu, s otevřenou hubou hledím na televizi, kde se premiér rozhořčuje nad „zřejmě chybným postupem“ Energetického regulačního úřadu, který prý stanovil „neúměrně vysoké výkupní ceny“, a že stát prý tím přišel o desítky miliard korun! Jaká licoměrnost!

Pokud někdo přišel o desítky miliard korun, tak jsou to občané české republiky a podniky! Stát naopak za vyšší ceny energií inkasoval vyšší DPH. Naopak někdo – a nebude těžké vyšetřit kdo (tedy, pokud by se chtělo) – se na tom napakoval a komu z toho něco šintnul.

Hleďme, jaký pokřik spustili najednou po těch letech státní úředníci, šéfovou ERÚ počínaje a premiérem konče – co celou tu dobu dělali? Hleďme, jak volají po trestním stíhání, samosebou neznámého pachatele!

No není divu – už se potřební napakovali, už se zapomnělo, kdo tehdy ony pochybné zákony navrhoval, schvaloval a podepisoval. A nějaké vyšetřování? Viníci mohou být v klidu, u nás se nikdy nic nevyšetří, zavřou se jen malé ryby a nakradené peníze se nikdy nevrátí. Tak proč se nezviditelnit s rozhořčeným hněvem ve veřejnoprávním médiu? Ostatně toto médium taky celou dobu drželo hubu.

Žijeme v právním demokratickém státě a žurnalisti jsou té demokracie hlídacími psy. Ale nejspíš jsou přežraní, líní, slepí a hluší. Ještě že nehlídají můj majetek.