Dotaz: A co třeba s vojáky, kteří přišli za války o nohu atd. Pane autore, zapomínate na jednu maličkost. Že celé to sociální pojišťování začalo u státních úředníků, kterým se stát holt zavázal vyplácet penzi. A postupně se sociální pojištění začalo rozšiřovat na další vrstvy, protože sami podnikattelé byli rádi, že se jim postará stát o někoho, koho vyrazí z práce, bylo pak méně stávek, a protože v  rámci podpory turismu žádný stát nechtěl, aby bylo na ulici vidět hladovějící atd. Ještě dnes, když se nějaký český turista, vrátí z  Indie, tak má panenky navrch hlavy. Jednak z Kamasutry, jednak samozřejmě z té vysoké životní úrovně i těch nejchudších vrstev, které se ne a ne sami o sebe postarat, i když se jim stát do toho vůbec nemontuje.

Dovoluji si poopravit Vaše informace: sociální pojištění začalo mnohem dřív, byly takzvané dobročinné spolky, které se sice nazývaly takto, avšak často fungovaly jako forma sociálního pojištění (členové platili nějaký paušální poplatek a dotovali z něj vlastní členy v nouzi).

Jinak to, že někde není stát, ještě neznamená, že tam bude hojnost, ale ani to naopak neznamená, že tam bude chudovat. Je to prostě různé. Existují bohatá místa s velmi chabým vlivem státu (Hongkong, Singapur), chudá místa s velmi chabým vlivem státu (Somálsko), bohatá místa se silným vlivem státu (Norsko) i chudá místa se silným vlivem státu (KLDR). Že si tu budeme navzájem ukazovat jednotlivé příklady, je irelevantní, neboť z toho nevyplývají žádné příčinné souvislosti. Jediné, co má smysl srovnávat, je jedno místo, kde stát začal/přestal mít silný/slabý vliv a došlo ke zlepšení/zhoršení. A ani tohle ještě není stoprocentní, ale je to alespoň o něčem. Ukazování si příkladů typu: "tady se stará stát a je to skvělé, tady se nestará stát a je to skvělé, tady se stará stát a je to blbě, tady se stará stát a je to super", je však úplně irelevantní a k ničemu.

Co s vojáky, kteří přijdou o nohu? Ti se mohou samozřejmě pojistit i dobrovolně, není přece nutné, aby je k tomu někdo nutil.... nebo jak to myslíte? Asi Vám přesně nerozumím.

Nebo se ptáte na vojáky, kteří již v minulosti o nohu přišli a teď by "nastal" anarchokapitalismus? Ti by byli asi odkázá na charitu.... což jsou teď také, jen v anarchokapitalismu by to byla charita dobrovolná.

Nejlepší demagogie je taková, která se co nejvíc přiblíží pravdě, ale  vyvodí nepravdivgivé závěry.

Toto si říkám skutečně velice často při čtení různých mainstreamových politicko-ekonomických rozborů.... zejména asi když různí levičáci píší na téma nadnárodních korporací, globalizace, válek a tak dále.

Anarchokapitalismus není nová myšlenka. Není to dokonce ani nevyzkoušená myšlenka. Zásahy státu do ekonomické sféry jsou odpovědí na situaci, která panovala, když stát do ekonomické sféry nezasahoval. Zkuste trochu historie, třeba průmyslovou revoluci.

Právě z té historie vychází to, že dokud stát nezasahoval (nebo zasahoval jen minimálně), žádný zásadní problém nebyl; samozřejmě svět nebyl ideální, nicméně se zásahy státu přišlo mnohem více problémů a čím jsou tyto zásahy větší, do tím hlubších problémů se propadáme.

Povězte mi, jaký problém byl konkrétně podle Vás způsoben tím, že stát do něčeho nezasahoval, ale vyřešil se poté, co stát zasáhl a zároveň u toho nebylo napácháno ještě více škod kolem? Opravdu by mě zajímaly nějaké příklady toho, o čem mluvíte.

Stát si osvojil roli chůvy, protože přes ní chce odůvodňovat svou opodstatněnost. To, co kontraproduktivně koná stát by měly dělat pojišťovny. Stát je přežilá instituce, podobně jako politické strany a politici a dá se tvrdit i ta hrůza, které se říká demokracie.

.......a co lepšího doporučujete ?