Anarchokapitalismus, díl čtrnáctý a 1/2: Soudnictví a právo
Z minulého dílu vyplývá, že soukromí arbitři na volném trhu rozhodují spory tak, jak to nejvíce vyhovuje lidem. Zároveň ale v celém seriálu vycházím z přirozeného práva. Nejsou tyto myšlenkové konstrukce nekorektní? Nikoliv, ukáže-li se, že rozhodci na volném trhu budou soudit v souladu s přirozeným právem. Že tak skutečně soudí, nám „shodou okolností“ ukazuje celá historie soukromého soudnictví. Téměř všechna známá lidská společenství, ve kterých fungovalo svobodné bezstátní soudnictví (jejich příklady lze nalézt v minulém dílu), se řídila přirozeným právem, případně něčím, co mu bylo velmi podobné. Tento fakt do jisté míry ilustruje, že je přirozené právo asi skutečně nějak „zakódováno“ v našich mozcích, jak již bylo naznačeno v dílu třetím (ač nejspíše neexistuje způsob, jak něco takového přesvědčivě dokázat, lze toto pozorování brát jako určitou indicii). Historická zkušenost též dává vzniknout předpokladu, že když soukromí soudci skoro vždy rozhodovali v souladu s přirozeným právem, mohli by tak činit i nadále; přesto sama o sobě nevysvětluje, proč tomu tak je, o což se pokusím v tomto textu.
Pravděpodobně každý z nás se již setkal s větou: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Osobně tuto vágní frázi nemám moc rád, neboť je vlastně tautologií, která platí za všech podmínek. Konec konců i svoboda dozorců v lágrech končila tam, kde začínala svoboda jejich vězňů. Aby ono tvrzení dávalo smysl, musí navíc platit nevyřčený předpoklad, že hranice svobody se nachází „uprostřed“ mezi těmi, kterých se to týká. V takovém případě jde o myšlenku velmi ušlechtilou. Pojďme se na ni nyní podívat ze dvou různých úhlů pohledu.
Zaprvé ji porovnejme s přirozeným právem. Tomu zjevně neodporuje s ohledem na to, že přirozené právo je zcela nearbitrární a nepřiznává nikomu a priori více pravomocí než komukoli jinému, takže hranice svobody mezi libovolnými jedinci je v souladu s tímto právem vždy právě „uprostřed“. Pravdou je, že si lze představit i jiné koncepty práva, které neodporují tezi o tom, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého (rozšířené o to, že hranice musí být „uprostřed“), avšak takové koncepty jsou značně nesystematické a navíc porušují vlastnická práva.
Zadruhé porovnejme tuto tezi s rozhodováním svobodných soudců. Jak bylo uvedeno v minulém dílu, nestrannost a nezaujatost těchto soudů tvoří základní kámen jejich samotné existence. Není-li soukromý rozhodce nestranný, lidé přestanou poptávat jeho služby. Ale co jiného je nestranné rozhodování, než snaha o vytyčení hranice svobody mezi stranami sporu pokud možno co nejblíže k „prostředku“? Přesně o to se budou soukromí arbitři pokoušet.
Tyto dva úhly pohledu na tutéž věc částečně vysvětlují, proč svobodní soudci většinou rozhodují v souladu s přirozeným právem. Proč je vysvětlení jen částečné? Protože jak již bylo uvedeno výše, existují ještě další právní koncepty, které neodporují hledání hranice svobody „uprostřed“ mezi znesvářenými jedinci, ale přirozenému právu odporují. Příkladem budiž imaginární „rozšíření“ přirozeného práva o to, že každý má povinnost postarat se o své rodiče, až tito budou staří. Názory na podobné modifikace přirozeného práva se ale velmi liší a každý by nejraději uplatňoval jiné. V případě, že nějaký rozhodce něco takového připustí, začne se jeho způsob rozhodování odlišovat od ostatních, čímž je proti nim znevýhodněn a může přijít o zákazníky (vizte minulý díl). Čím více se pak bude od přirozeného práva vzdalovat, tím rozdílnější bude zároveň jeho rozhodování oproti jiným soudcům, neboť přirozené právo je jakousi nejmenší podmnožinou pravidel, o které lze říci, že platí pro všechny stejně (a soudce podle nich tedy rozhoduje nestranně).
Námitku proti takovým úvahám, se kterou se lze občas setkat, lze vyjádřit asi takto: „A kde je záruka, že soudy skutečně budou uznávat přirozená práva? Co když na trhu vznikne poptávka po masovém pošlapávání vlastnických práv?“ Taková záruka samozřejmě neexistuje. Ač historie ukazuje, že k něčemu takovému obecně nedochází, nelze zaručit, že se to v budoucnu nestane. Avšak jaké záruky nám dává stát, že se třeba nestane totalitou? Také žádné. Ale jeden rozdíl přece jen existuje; celá historie je plná příkladů, kdy se tak skutečně stalo. Neexistence takové záruky v anarchokapitalismu s sebou přináší ještě jednu výhodu: přirozené právo není absolutní danost, podle které se lidé musí řídit bez ohledu na cokoliv (takto se státy snaží prezentovat své zákony); soudce může –shledá-li striktní aplikaci přirozeného práva v nějakém specifickém případě za nevhodnou– prostě rozhodnout jinak (a budou-li lidé toto rozhodnutí považovat za moudré, soudce získá zákazníky, v opačném případě o ně přijde; takto nese –na rozdíl od soudců státních– plnou odpovědnost za svá rozhodnutí).
Doufám, že po zahrnutí všech výše uvedených aspektů již není pro čtenáře takovou záhadou, proč se soudy ve svobodných společnostech většinou řídily přirozeným právem, případně nějakým velmi podobným konceptem. Ze stejných důvodů lze očekávat, že přirozené právo bude uznáváno v každé civilizované společnosti, která není zkažena státem. Ten však v naší společnosti zajišťuje vymáhání soudních rozhodnutí v případech, kdy alespoň jedna ze stran sporu odmítá mírové řešení; proto se v příštím dílu zaměříme na to, jak by i tato oblast mohla fungovat bez státních zásahů.
Urza
Anarchokapitalismus: Závěr
Tímto článkem seriál o anarchokapitalismu končí. Upřímně doufám, že alespoň některým čtenářům přinesl něco zajímavého, případně vysvětlil potenciální nejasnosti ohledně tohoto myšlenkového směru; a je-li díky tomuto seriálu něčí pohled na svět nyní liberálnější, byla má snaha úspěšná a čas strávený psaním přinesl kýžené ovoce.
Urza
Anarchokapitalismus, díl bonusový: Boření mýtů
V tomto bonusovém dílu k seriálu o anarchokapitalismu budou rozebrány některé široce rozšířené mylné myšlenkové konstrukty, na něž lze velmi často narazit v diskusích o bezstátní společnosti a které se typicky vyznačují tím, že obsahují jakýsi implicitní předpoklad, který je v nich většinou velmi dobře ukrytý a navíc na první pohled vypadá pravdivě. Úkolem tohoto článku je na takové předpoklady poukazovat a následně je vyvracet.
Urza
Anarchokapitalismus, díl šestnáctý: Armáda
Poslední díl tohoto seriálu rozebírá téma pravděpodobně nejobtížnější – totiž obranu bezstátního území proti vnějšímu agresorovi, o kterém lze téměř s určitostí předpokládat, že se bude jednat o nějaký stát, neboť co svět světem stojí, se ještě svobodní lidé, kterým nikdo nevládne, nikdy nepokusili obsadit nějaké velké území a podrobit si tamní obyvatelstvo; války byly od nepaměti záležitostmi vlád a mocipánů, nikoliv jejich poddaných, kteří však vždy nesou následky a trpí za rozhodnutí svých vládců, kteří je maximálně dokáží čas od času –za jejich peníze– masovou propagandou přesvědčit o tom, že válku vlastně chtějí.
Urza
Anarchokapitalismus, díl patnáctý a 1/2: Zločin a trest
Ačkoliv bylo v patnáctém dílu o volnotržní vymahatelnosti práva bezpečnostními agenturami zmíněno odškodné, které by po dopadení musel zaplatit zločinec své oběti, zatím jste se nikde v celém seriálu neměli možnost dočíst nic o trestání těch, kteří nějakým způsobem poruší cizí vlastnická práva. To bych rád napravil v rámci tohoto textu, ve kterém nabídnu několik alternativ, jak by se volný trh v anarchokapitalismu mohl s daným problémem vypořádat.
Urza
Anarchokapitalismus, díl patnáctý: Vymáhání práva
Čtrnáctý díl popisuje svobodné soudnictví; ukazuje, proč soukromí rozhodci řeší spory morálněji a efektivněji než státní soudci, avšak zabývá se jen řešením sporů jako takových, zcela pomíjí vymahatelnost soudního rozhodnutí; ta je klíčová zejména v případech, kdy někdo spáchá zločin a sám moc dobře ví, že by jej každý soud shledal vinným, takže nemá o žádnou arbitráž zájem. Cílem tohoto textu je vysvětlení, jak by si s takovými zlosyny poradila anarchokapitalistická společnost.
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...
Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Hrozila nákaza HIV, uvádí média
Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...
Obchody zůstanou 17. listopadu otevřené, prodejci čekají zájem o vánoční dárky
Na Den boje za svobodu a demokracii, který v letošním roce připadne na neděli, potravinové řetězce...
Mladá generace není zhýčkaná, ale žije ve složitějším světě, prohlásil Pavel
Prezident Petr Pavel se při úterní debatě se studenty ve Znojmě zastal současné mladé generace....
Kde úřadují senátoři. Hrabovi přispěla komora 1,2 milionu na kancelář u rodičů
Premium Nově zvolení senátoři si začínají zřizovat kanceláře ve svých obvodech. Čerpat na to mohou náhrady...
Islandský velrybář čeká na povolení k lovu. Zadržte, prosí prezidentku ochránci
Koalice organizací na ochranu přírody a zvířat naléhá na islandskou prezidentku, aby zastavila...
- Počet článků 24
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 586x
Mezi mé největší zájmy patří rodina (manželka a tři děti), fantasy a sci-fi (tvorba a hraní her, čtení knih, čtení a psaní povídek, sledování filmů), práce a přemýšlení (o Bohu, politice, společnosti, ekonomii). Jsem libertarián-anarchokapitalista; rád na toto téma píši články zejména pro Mises Institut.