Každý odborník vám dnes vysvětlí, že nechat volné prostředky ležet na běžném účtu není dobrá strategie. To totiž není žádná strategie.
Na běžném účtu peníze zahálí a nezhodnocují se, v některých zemích je dokonce na běžných účtech úrok záporný a na spořících se blíží nule. Peníze kousek po kousku ohlodává inflace. Jenže i když se odhodláte podstoupit určité riziko, se kterým jsou všechny tržní instrumenty spojeny, stále nemáte zdaleka vyhráno. Vedle běžného spektra nástrojů pro investování je zde však ještě jeden silný, pro mnohé možná nejsilnější nástroj investice do budoucnosti. Naše děti.
Investice to není bez rizika a výsledek je nejistý, nicméně musíme doufat a snažit se, že se nám jednou vrátí, minimálně prostřednictvím spokojeného a vyváženého života našich potomků. Prostě určitě má smysl to zkusit. A nemám na mysli materiální dárky, kterých si dítě s rostoucím množstvím přestává vážit a ztrácí vědomí hodnoty peněz. Investujme raději do jejich vzdělání, talentu a zážitků, dopřejme jim maximální rozhled a nechme je, ať si vyberou vlastní cestu. Nechme je cestovat a poznávat jiné kultury. Dopřejme jim možnost alespoň nějaký čas experimentovat s koníčky, než najdou ten, který jim bude nejlépe vyhovovat. A udělejme vše proto to, aby naše děti měly příležitost využít svého potenciálu. Investujme prostě do něčeho, co tu po nás zůstane jako trvalá hodnota a jedině tak budeme moci říci s čistým svědomím, že na tomto světě máme „splněno“.
Na investování do dětí je kouzelné to, že udělá radost dvakrát. Dětem, že mohou podniknout něco, oč stojí, a také nám, protože jejich radost je i naší vlastní. Žádné výdaje neudělají člověku takové potěšení, jako když jsou určeny na rozvoj vlastních dětí. Můj syn je zatím malý, nicméně peníze do něj investované považuji za nejlepší možnou investici a bude tomu tak vždy. Zároveň si ale také i při své pracovní vytíženosti uvědomuji, že žádné peníze nenahradí čas dítěti věnovaný, a své priority mám v tomto ohledu naprosto jasné (i když přiznávám, že čas od času mívám výčitky, že se mi plně nedaří se podle nich řídit).
Nezapomínejte ale také na sebe a svoji budoucnost. Postarejme se o děti, ale postarejme se také sami o sebe. Za investici do budoucnosti našich dětí totiž považuji i schopnost zajistit se na vlastní penzi a "neviset nikomu na krku“. Vzhledem ke stavu penzijního systému, neúspěšným snahám o jeho reformu a neúprosným demografickým trendům je zjevné, že si klidné stáří musíme zabezpečit sami.
A k tomu ještě jeden poznatek. Podle posledních průzkumů je česká populace ve středním a vyšším věku připravena zadlužit se v zájmu uspokojení i zcela zbytných potřeb mladých. To je ale možná právě důsledek toho, že jsme do dětí neinvestovali dost v době mládí a dospívání, a také toho, že jsme rezignovali na naši vlastní budoucnost. Věřte, že tohle je ale slepá ulička, která ve svém důsledku nepřinese dlouhodobou spokojenost ani jedné straně.
