Novoroční předsevzetí: i malé kroky vedou k velkým změnám

Přestat kouřit, zhubnout, věnovat více času rodině, vzdělávat se, cestovat, více sportovat. Novoroční předsevzetí jsou stejně různorodá jako naše životy a priority. Jedno však mají společné: díky nim chceme být lepší. A také to, že mnohé z nich brzy ztroskotávají. Proč?

V první řadě proto, že si klademe nereálné či málo konkrétní cíle. Rozhodně nezhubneme deset kilogramů za dva měsíce. Vždyť je to o zdraví! Stejně tak neuběhneme denně pět kilometrů. Ne že by to nešlo, ale chce to svůj čas, netrénovaný organismus se v prvních dvou dnech vyčerpá a naše vůle s bolavým tělem významně polevuje. Namísto příliš ambiciózních a často i zdraví ohrožujících cílů zkuste učinit ze zdravého životního stylu běžnou součást svého života. Začněte pozvolna a stanovte si časový plán!

Základem pro dobré předsevzetí je podle mě zastavit se a zrekapitulovat celý uplynulý rok. Co se povedlo, co méně, co nás opravdu těší a co naopak dělá starosti a bude pravděpodobně tížit i nadále. Pro rodinná předsevzetí je užitečné s partnerem celý uplynulý rok probrat a navzájem si upřímně říci, co bylo dobré a co nás mrzelo. Bez výčitek a konfrontace, konstruktivně s ohledem na budoucnost. Někdy je člověk překvapen, co ten druhý považuje za "milník" uplynulého roku a jak citlivě vnímal něco, co nám samotným uniklo téměř bez povšimnutí. Takováto diskuze se může dokonce stát nečekaně efektivní párovou terapií. Uvolní se nevyřčené, pročistí se vzduch a do nového roku vstupujeme – bude to znít možná jako klišé – ruku v ruce.

Je jedno, zda si předsevzetím vytyčujeme nové výzvy nebo nám mají pomoci překonat nějakou slabost. Pokud slouží svému účelu, zlepšit se a získat dobrý pocit sama ze sebe - jen do něj!  I když jsem svá předsevzetí někdy nedokázala naplnit docela, vždy mi ukazovala potenciál a směr dál. Předsevzetím však vše pouze začíná, motor, který nás žene dopředu za vytyčeným cílem, je vlastní motivace. Nevzdávejme se při prvním selhání, které v nás vyvolá pocit marnosti našich snah. Jsme lidé a chybujeme. Považujme selhání za nový impuls pro pokračování namísto pochybného důvodu, proč již nepokračovat dále. Takové alibi neobstojí ani před námi samými. Zda cíle dosáhneme, záleží i na našich pohnutkách. Opět se podívejme na jedno z nejčastějších předsevzetí – hubnutí. Chceme-li ztratit kilogramy, abychom se líbili nespokojenému partnerovi, nejspíš se budeme každý měsíc vzdávat a znova začínat. Přijmeme-li ale jako fakt, že kilogramy navíc zhoršují kvalitu našeho života, ohrožují naše zdraví i sebevědomí, a že je pouze v našich silách dosáhnout změny, jen sami pro sebe, spíše dosáhneme cíle. Buďme upřímní sami k sobě.  Jsme zodpovědní za vlastní životy i za naše rozhodnutí a jejich důsledky můžeme opět vyčítat jen sami sobě. Anebo ještě lépe, poučit se z nich.

Má malá osobní inventura

Abych ale jenom nemoralizovala. Jak to mám s předsevzetími já? Mám malého synka, takže prioritou roku 2014 bylo, být mu nablízku co nejvíce. Zároveň jsem ale také přijala velkou pracovní výzvu - zdvojnásobení mé dosavadní manažerské funkce i v sesterské společnosti - a mým předsevzetím bylo obojí skloubit. Postupem času přibylo i další a praktické předsevzetí: alespoň někdy se opravdu se vyspat! Upřímně - v prvních dvou bodech se mi dařilo střídavě, v posledním spíše ne. Moje rodina je však pro mě dostatečnou motivací, proč se snažit dále. Pevně věřím, že letos po pracovní stránce již vše zapadne do kolejí tak, abych mohla ještě více času trávit se synkem. Nechci zameškat žádný z důležitých okamžiků v jeho životě. A abych toho dosáhla, píšu si do kalendáře na měsíc dopředu všechny důležité události a akce, které chci s rodinou podniknout. Pěkně tlustou fixou, aby mi bylo jasné, že nic jiného na tu dobu už plánovat nelze. A nemusí to být nic mimořádného, třeba jen že jdeme společně plavat nebo zajedeme za babičkou na venkov.