Na vážkách = rovné platy mužů a žen

Již druhý rok po sobě připadl Evropský den rovného odměňování na poslední únorový den. Vezmeme-li totiž v úvahu rozdíl mezi platy žen a mužů, pracují ženy první dva měsíce každého roku zadarmo. Den rovného odměňování se v roce 2011 konal 5. března, čímž jsme si připomínali fakt, že ženy v roce 2010 pracovaly podle statistik prvních 65 dní „zadarmo“. V loňském roce připadl Den rovného odměňování na 28. února. Můžeme tedy jásat nad pozitivním trendem? Bohužel, mírné zlepšení zaznamenané v posledních čtyřech letech lze z velké části vysvětlit tím, že všeobecný hospodářský útlum měl větší dopad na odvětví, v nichž jsou častěji zaměstnávaní muži: na stavebnictví a strojírenství.

Když se děti narodí, stojí zdánlivě na stejné startovací čáře… Ve skutečnosti se však vyhlídky ohledně jejich vzdělání a profesní dráhy výrazně liší. Známým faktem je, že ženy se stejně dobrou nebo lepší kvalifikaci než muži jsou  za své dovednosti v průměru ohodnoceny hůře a jejich kariérní růst je pomalejší. Samozřejmě, výraznou roli v tom hrají i role v  rodině - ženy zůstávají s dětmi doma stále nepoměrně častěji než muži, do práce se často nevracejí na plný úvazek. Nic to ovšem nemění na faktu, že pokud srovnáme hodinovou mzdu mužů a žen, jsou platy žen v evropském průměru o cca 16 % nižší než platy mužů.

Co s tím? Přestože jednoduché recepty neexistují, je třeba si uvědomit, že obrovskou roli sehrává zejména edukace a informovanost. A to jak žen, tak i mužů. Ženy už vystupují sebevědoměji, dokáží své schopnosti a znalosti lépe „prodat“ a uplatnit se na pracovním trhu. Naopak muži stále více akceptují ženy jako kolegyně, odbornice a - konec konců - i nadřízené.

Stejně tak důležitá jako edukace je i transparentnost v odměňování. Těžko si představit, že by se jakýkoli člověk byl schopen správně a spravedlivě ohodnotit bez toho, aby si byl vědom, v jakých hranicích se platy v daném oboru a funkci pohybují. Tím, že je odměňování v řadě firem netransparentní, je pro zaměstnance tato úvaha ne-li nemožná, pak alespoň hodně ztížená. Transparentnost v odměňování a rovné odměňování mužů a žen jsou proto logicky spojité nádoby.

Existuje už naštěstí řada firem, které si uvědomily potřebu vidět v lidech především kvalifikované zaměstnance, odborníky, a to bez ohledu na to, zda jde o ženy, muže, zaměstnance mladší nebo starší. Výjimkami navíc přestávají být společnosti, které svým zaměstnancům vycházejí vstříc a poskytují jim zázemí pro řešení rodinných potřeb: vznikají firemní školky a jesle, běžnější jsou klouzavé pracovní doby, tzv. home office, atd. A to jsou všechno faktory, které pomáhají nám ženám zvládat „souběh“ našich životních funkcí. Považuji to za rozhodně pozitivní trend, který pozvolna posunuje současné hranice směrem k vyváženému a spravedlivému stavu.

Na závěr mám dvě zprávy. Jak už to bývá, jedna je pozitivní, druhá negativní. Ta pozitivní je, že v České republice přeci jen postupně dochází ke sbližování platů mužů a žen, což v rámci jednotlivých zemí EU zdaleka není pravidlem. Ta negativní je, že s rozdílem 22 % mezi platy mužů a žen jsme téměř na samém konci unijního pelotonu.

Musím říci, že před sebou máme hodně zajímavou výzvu.