Chybovat je lidské

Asi to bude znít prazvláštně, ale i dělat chyby někdy vyžaduje určité „know-how“. A hlavně odvahu. Pokud totiž něco nezkusíte, nikdy se vám to nemůže povést. Pokud neopustíte zónu komfortu a neodhodláte se zariskovat, vždy budete stát na místě. Úspěch se málokdy dostaví sám.

Only those who will risk going too far, can possibly find out, how far one can go.         (T.S. Eliot)

Strach z neúspěchu dokáže člověka naprosto paralyzovat v rozhodování. Přitom zdravé riskování je – i přes neúspěchy, kterým se nevyhne nikdo – pro naše sebevědomí mnohem příznivější než ustrašené přešlapování na místě. Vše je o to složitější, jestliže se osobnost vyznačuje rysy perfekcionismu. Takoví lidé každý byť malý neúspěch prožívají jako osobní tragédii, neumí snést kritiku ani přiznat si selhání a poučit se z něj.
Dovolit si udělat chybu a uvědomit si ji je přitom nejlepší způsob, jak se naučit něčemu novému. Čím více chyb uděláte, tím lépe se jim v budoucnu vyhnete. Stačí se podívat do historie. Mnozí úspěšní politici i podnikatelé zažili pády a udělali osudové chyby, než se úspěšnými opravdu stali. Známý je příběh Abrahama Lincolna, který byl vyhozen z práce, zbankrotoval, když začal podnikat, ve všech volbách, tedy až na ty poslední, prohrál. Prostě se neúspěchy nenechal zastrašit a šel za svým cílem. A asi všichni známe tu historku, jak byl penicilin objeven vlastně omylem…

Chyby jsou důkazem toho, že se nebojíme zkoušet nové
Pokud se budeme cíleně vyhýbat situacím, v nichž bychom mohli selhat, naše sebevědomí tím paradoxně trpí. Navíc pokud něco zkusíme a nevyjde to, chvíli jsme zklamaní, ale zároveň víme, že jsme pro úspěch udělali maximum možného. Neúspěch, který jsme se ctí přestáli, nás posiluje. Kdežto pokud to raději ani nezkusíme, takové to „co by, kdyby“ dokáže člověka užírat pořádně dlouho.
Chyby děláme všichni, v osobním i profesním životě. Ani špičkoví manažeři se jim nevyhnou. Problém je, že si je často ani nedokážou přiznat. Ignorování ani svádění odpovědnosti na jiné ale nikam nevede. Respekt a úcta podřízených se nezískává snadno, ale schopnost přiznat před ostatními vlastní omyl je na této cestě důležitým krůčkem. Důležité je umět se s chybou vypořádat a jít tak ostatním příkladem. Čím lépe se povede definovat příčiny, tím lépe chybu pochopíme a odstraníme, vyhneme se jí pro příště. To by měl být základní prospěch z našeho omylu: že ho nebudeme díky této zkušenosti opakovat.
Chybující manažeři    
S manažery je někdy potíž v jejich přesvědčení o tom, že uspějí ve všem, na co sáhnou. Právě přílišné sebevědomí ale vede k chybám. A záleží pak na nich samotných, jak se k nim postaví, zda vyvodí konstruktivní důsledky a zkorigují víru ve vlastní bezchybnost. Nejlepší manažeři dobře vědí, že nikdo není dokonalý. Znají své slabiny a umí sestavit svůj tým z osobností, které mají v těchto oblastech naopak silné stránky.
Silni leadři ve svém týmu snesou i lidi s odlišnými názory, protože vědí, že konstruktivní diskuze o problému je jen ku prospěchu věci. Naopak lidi bez názoru a iniciativy nechávají slabým manažerům, kteří jsou přesvědčeni, že se nemohou mýlit a nikdo nemá právo na jiný názor. A síla týmu spočívá v silném vůdci.
Myslete na to, že kdo nikdy nechybuje, dělá někde chybu.