Předzápis se otvírá, boj začíná!

Vstávám v osm hodin ráno,(ano, to je zatraceně brzy!!!) abych mohla pokračovat v zaběhnutém tempu. Tím myslím učení na poslední test ze sociologie, psaní článků a seminárky, na kterou stejně nemám jediný kvalitní zdroj. Během dne mi volá máma snad pětkrát, že už dorazily čočky a v kolik, že to začíná předzápis?

Mám jasně daný seznam předmětů, který, jak si naivně myslím, dojde ke své rozvrhové podobě. Onen předzápis začíná přesně v 16:00, ale nebudu se divit, když začne o půl dne později, jako v zimním semestru.

Jako studenti žurnalistiky- prváci, si musíme zapsat podmiňující předmět pro další zaměření. Máme na výběr kulturní, ekonomické, zdravotní, vědecké, sportovní nebo politické zaměření. Haha. Já mám na výběr kulturní nebo…nebo kulturní. Právě proto mě děsí fakt, že dřív než mi začne předzápis, místa pomalu, ale jistě mizí. Kapacita je 20 lidí, po předmětu touží asi 100 dravých supů a zapisují se nám tam starší kolegové-hyeny, kteří předmět nepotřebují, a zápis jim začal už před hodinou. Paráda.

Asi tak hodinu předem už to na třídní skupině vře a očekáváme, jaký nápor dokáže systém (Stag) vydržet. Žádný. Ve chvíli, kdy se předměty otevřou pro zápis, Stag padá jako hvězda na noční obloze a my si můžeme leda tak něco přát. Systém padá asi tak pětkrát za sebou a mé přání, aby něco vydržel, se rozplývá spolu s mou nadějí na slušný rozvrh. Nemůžu si zvolit nic, po chvíli mě portál ani nepřihlásí. Ještěže mám tu svou bandu, která je na tom stejně a jediné, co můžeme dělat, je sedět se sklenkou vína a trpělivě čekat, až všechny předměty zmizí a my si zapíšeme zbylý odpad.

Po hodině čekání si zapisuju své první předměty, ale zmíněné podmiňující na mě nezbyly. Mé zaměření je tedy jasné- žurnalista-nic. Ostatní předměty také mizí jak mávnutím kouzelného proutku, proto na mě nezbydou žádné volitelné a musím se poohlížet v nabídce jiných oborů a jiných ročníků.

Nakonec svůj rozvrh nějak „zpatlám“. Stálo mě to pět hodin, tři sklenky vína, večeři a dezert, abych to zvládla s chladnou hlavou, i když chvílemi jsem měla potřebu hodit notebook z okna a za ním všechny „techniky“, kteří nesou zodpovědnost za stabilitu portálu. Specializaci ale pořád nemám, nezbývá mi proto, než sedět do 17. února nalepená na obrazovce a čekat, jestli se nějaký blázen nechtěně neodepíše.