Konec zimy v české zemi

Má osoba jednoznačně patří mezi milovníky a vyznavače pohádkově bílé zimy, která striktně odmítá neúnosná letní vedra dnešního rázu.

Petr Vančura

Co všichni mají na těch úmorných vedrech? Co všichni mají na těch „nádherných teplých dnech“, kdy vám při pobytu na „fresh air“ dělá nežádoucí společnost otravný a bzučící hmyz? Zrovna dnes jsem se vrátila z naší chalupy. Venkov, klid a čerstvý vzduch – to, po čem o volných dnech touží spousta z nás, „městských krys“. Jenže! Letos extrémně „vypasený“ hmyz a přemnožená klíšťata, není divu po tak teplé zimě, způsobují panickou hrůzu mých nejbližších, ohrožují život matce-alergičce a doslova pijí krev našemu početnému zvířectvu.

Možná snad jediná kočka se baví, když skáče po záclonách a nábytku, aby ulovila masařku a doplnila si proteiny.

To člověk hned ztratí chuť na romantické pikniky na „paloučku u lesa“, to hned jeden ztratí chuť na procházky po lese s věrným čtyřnohým přítelem. Copak se to počasí úplně zbláznilo? Copak je normální, aby v lednu bylo jako na jaře a v létě jako na Sahaře (pravda, tam je o něco tepleji, ale i tak)? Loni extrémně dlouhá (když to uznám i já, tak to už je co říct), a na sníh bohatá, zima a letos sníh jako nedostatkové zboží. Jako pomeranče za jistého režimu.

Zimu miluji odjakživa a vždycky jsem ty letní měsíce v pohodě zvládala, ale letos jsem vyloženě naštvaná! Od prosince jsem marně vzhlížela k „zimní“ obloze a natěšeně očekávala každou sněhovou vločku. Takřka marně. Vánoce na blátě, dlouhé cesty za zasněženými vrcholky hor, umělý sníh, zmatení živočichové i příroda – tak vypadala zima 2006/2007. I na ledovci v Dolomitech by se letos bez sněhových děl neobešli! A prý bude hůř. Ze všech stran slyšíme, že zimy budou teplejší a teplejší, bahnitější a bahnitější. Většina mých známých to vítá. Ale copak doopravdy chceme přijít o bílou zimu? O rozzářená očka dětí, když přijde první nadílka? O bílé Vánoce? Člověk touží po tom, co nemá. Když je léto, chceme zimu, když je zima, chceme léto. Když je sucho, chceme déšť, když prší, chceme, aby přestalo. Všeho s mírou, že? My v našich zeměpisných šířkách tuto výhodu čtyř ročních období máme, tedy zatím. Naše rodinná přítelkyně z Afriky viděla poprvé sníh tady u nás, v Čechách, ve dvaceti letech. A byla z něj nadšená. Nechci, aby naše vnoučata nevěděla, jak vypadá, jak voní, jak studí sníh!

Jenže posledních pár let jde svět z extrému do extrému a bohužel to zasahuje i naši zemi. Vědci vidí problém v náročném životním stylu, kvůli kterému se vypouští do ovzduší kdejaké svinstvo. To tu nehodlám rozebírat, ekologie a životní prostředí jde víceméně kolem mě. Já tak akorát třídím odpad. Ale jedno vím, ať už to s globálním oteplováním dopadne jakkoli, já chci zpět bílé zimy, sníh křupající pod nohama, kouzlo bílých Vánoc a pohled na krajinu zakrytou bílou peřinou...

Omlouvám se za svůj kritický příspěvěk, který asi vaří odpůrcům zimy krev v žilách. Ale v tom vedru jsem měla chuť zavzpomínat na zimu:)