Tolerance nebo netolerance?

Snášet věci, které se nám nelíbí, leží nám v žaludku, prostě musíme. Měli bychom respektovat cizí názory, zlozvyky našich blízkých, rodiny, kamarádů, partnerů. Myslím, že žijeme ve světě, která moc druhé nerespektuje. Ale záleží na lidech.

Vezměme si třeba náboženskou netoleranci-boje islámu, hinduismu, křesťanství. Vůbec nezáleží na tom, jestli věříte v Alláha nebo v Ježíše Krista, důležité je, že máte nějakou víru. Nebo například netolerance homosexuálů. Není důležité, koho milujete, ale hlavně, že milujete. Společnost se k nim ovšem chová jako k bláznům, v některých zemích je za sexuální orientaci trest smrti! A co třeba Romové? Ne všichni jsou takoví, jak o nich mluvíme. Ne všichni kradou, krást může i ,,bílý“ člověk- a přitom Romové patří k bílé rase.

V životě budeme tolerovat zlozvyky svých dětí, našich manželů/partnerů, partnerek/manželek a na oplátku oni budou muset respektovat naše rozhodnutí, i když se jim budou příčit.

Nejhorší ovšem je, když vidíte, jak se lidé nezajímají o lidi fyzicky nebo psychicky postižené. Všímáme si, jak jsme sobečtí? Stojíme na ostrůvku a sledujeme, jak se vozíčkář pokouší dostat například na tramvajový ostrůvek, nebo do samotné tramvaje. Občas se najde v tom davu sobeckých člověk, který pomůže. Nikdo si neuvědomuje, že se to může stát i vám.

Nebo řidič začátečník. Je to zvláštní příklad, ale když za vámi, kteří se teprve učíte, jede nějaký blbec, který nemá trpělivost, troubí a předjíždí... Přitom si vůbec neuvědomuje, že taky tak začínal.

Každý jsme nějak začínali. Začátky jsou vždycky nejtěžší a hlavně- mnohdy jsou nejdůležitější.

Nechci nikoho poučovat, ani nikoho obhajovat, jen je občas potřeba zamyslet se nad tím, co máme my a co mají jiní. V našem světě jsou mezi lidmi obrovské rozdíly.