Příběh

Můj příběh začal v době, kdy mnoho lidí prochází velkými změnami. Lidské tělo se mění, fyzicky výrazněji to ženské. Nedokázala jsem se smířit s tím, že se z holčičky měním na dospělou ženu, schopnou počít, donosit a porodit dítě. Nebyla jsem připravená! Proč jsem si nemohla nechat své dívčí tělo?

Když jsem si jednoho dne stoupla k metru a postavila se na váhu, nikdo nepochyboval o tom, že dospívám. Všichni mi říkali, že už je ze mě velká slečna, ale já jí nechtěla být.

Ve škole jsem přestala chodit na obědy a místo toho si z peněz na stravenky kupovala ovoce a zeleninu. Chodila jsem i běhat, ale začátky byly neúprosné, sem tam jsem nevydržela a nacpala se k prasknutí, no a později poslouchala své skřeky nad záchodovou mísou. Moje selhání a nedostatek vůle, tyhle dva důvody mě nutily strkat si prsty do krku častěji a nutit svůj žaludek k tomu, aby takhle trpěl.

Spolužačky mě pomlouvaly, říkaly mi kostra, ale já došla k závěru, že mi jen závidí. Neměly takovou výdrž jako já a smířily se s tím, že na nich bude vrstva tuku. Ta nová holka ve mně, anorektička a bulimička Veronika, ta byla pyšná na to, co dokázala. Říkala si, že porazila přírodu.

A co na to rodiče? Tatínek žil v zahraničí, maminka byla workoholička, pracovala, aby mohla uživit mě a mou starší sestru. Jednou nebyly obě doma a já si nakoupila tunu jídla, kterou jsem na posezení snědla. Byl to asi osud, kdo zařídil, aby mi bylo blbě. V panice jsem zavolala sestře, nejspíš se projevil pud sebezáchovy a ona přijela i s rychlou. V nemocnici jsem vedla rozhovory s psychologem. Chtěla jsem přestat, ale anorexie a bulimie jsou špatné v tom, že se sice snažíte přestat, ale ono

to nejde. Nepřibrala jsem ani deko, chvíli ve mně vyhrávala ta bulimička Veronika, ale nakonec jsem to překonala. Jak? Chtěla jsem studovat přírodní vědy, ale díky téhle bolestivé zkušenosti jsem se rozhodla, že vystuduji psychologii. Touha po „sexy“ těle byla menší než touha vystudovat a něco znamenat.

Chci navracet sílu holkám, jako jsem byla já. Na anorexii a bulimii se dá zemřít. Čím více bude seminářů a životních příběhů, tím méně snad bude anorektiček a bulimiček.

 Poznámka autora: Nejde o skutečný příběh, jde o text, který vznikl po přečtení knížek o puruchách příjmu potravy.