Voníš mi lásko po heřmánku

(sonet) Voníš mi lásko po heřmánku v náručí plné kopretin, kradeš mě něžně z kouzla spánku, chutnáš jak jedno z drahých vín.

Lahodná sladkost na jazyku brání mi polknout doušek malý, omámen krásou okamžiku v přívalu deště, který pálí... Voníš mi lásko po heřmánku, nasávám vůni v jemném vánku za nocí probdělých. Opilá vínem něžností v záplavě křehkých tajemství procitám do rána.