U koní

Vše, co mám tolik rád, stromy, louky, květy i černobílé lidské světy přes zimu chodí spát. Jen z koňského sedla louka rozbředlá, zdá se mi zase krásně barevná. Kůň provoní vzduch jarem, když na horách je sníh, kopyta koní divokých rozezní půdu cvalem. A hřebec sivý rozšlape zimu na márách, zatímco vítr v jarních hrách už češe koňské hřívy. Když běžím s ním, sním..., já, jezdec bez křídel k potupě fyzikálních pravidel našeho vesmíru, ten přítel čtyřnohý mi dává křídla na míru.

I. Paludová