Strýček je odvážný člověk. Překonávání vlastních slabostí je pro něj pokaždé velkou životní výzvou. Ovšem překonání strachu z výšek ho tehdy stálo opravdu hodně sebezapření. Ovšem na druhou stranu málokterý chlap přizná svoji slabost před krásnou ženou. Strýček překonáním vlastního strachu dosáhnul toho nejcenějšího, čeho může zamilovaný muž dosáhnout a to pár hodin o samotě v blízkosti svého objektu zájmu...
"Takový seskok padákem je úplně běžná věc, jako třeba jízda autem. Ovšem také i ve vzduchu musíš dodržovat určitá pravidla bezpečnosti, aby se ti nestalo to, co stalo právě teď tobě!", volala za ním už z dálky Jana, když ho konečně našla, visícího ve větvích staré košaté lípy u potoka.
"A věříš, že jsi Béďo, mohl dopadnout ještě hůř?", smála se, když za ním lezla, aby mu rozpletla šnůry zamotané ve větvích stromu.
"Jo, já vím, taky jsem se mohl zabít, nebo v tom lepším případě skončit tady v tom potoce! Do vzduchu už mě nikdy nedostaneš!".
"To by byla ale velká škoda, vždyť ty jsi rozený talent na seskoky. Podívej se, jak velká to je louka a ty jsi přistál zrovna na tom jediném stromu, který si tu v klidu roste."
Konečně měl Bedřich pod nohami pevnou zem a začal motat svůj padák, který ještě voněl novotou. Jana mu pomáhala a Bedřich se dotknul její ruky.
"A bála ses o mně alespoň trošku", zeptal se ji a zahleděl se do jejich zelených očí.
"Hele, Bedřichu, to, že jsme si začli tykat, ani to , že jsme spolu jednou skočili, to ještě nic neznamená."
"A mám taky pravidlo, nikdy si nic nezačínat se svým kolegou z práce."
"Tak v tom případě, prosím paní šéfová, přijměte ode mě moji výpověď z organizačních důvodů, abych si mohl svůj život lépe zorganizovat."
"Výpověď šéfová zamítá, protože máme moc práce", smála se Jana, když vtom ji Bedřich lehce políbil na na ústa. Facka následovala okamžitě.
"Tak takhle rychle jsem se ještě nikdy nevzpomatoval z vlastního ohrožení života. Dík za tvoji terapii šokem. Tomu říkám šikana podřízeného zaměstnance, na to snad existuje i nějaký ten paragraf!"
"A já tomu říkám sexuální obtěžování. Být to v Americe, už jsi nezaměstnaný!"
"Ale Janičko, tady nesme ani v Americe, ani v práci a vůbec nikdo kromě nás dvou a lípy tady není. Tak mi dej šanci, ty víš, že tě mám rád", povídal tichým hlasem a obejmul Janu kolem ramen.
"Tak a teď jsi do toho šlápnul!", smála se a běžela před ním směrem k autu.
"Že já jsem tě na tom stromě raději nenechala viset!"
"No jo, ale teď budu smrdět v autě, jak starý vůl!", otíral si botu o kámen.
"Ony se tady asi pásly před námi krávy..."
Hodil si sbalený padák na ramena a utíkal za ní, aby mu snad náhodou ještě neodjela bez něj daleko do civilizace...
Bez lásky já bloudil širým světem,
teď lítám padákem klouzavým letem.
Snad někdy bude má, já to vím!
Potíž mi dělá dnes adrenalin.
Já mám rád ten svůj klid,
však tu ženu toužím mít.
Pro lásku odhodím všechen strach!
Třeba ji naučím šachy hrát!
