Tetička z Moravy

Lidé obézní mívají menší sklony k depresím než ti hubení, zjistili prý američtí vědci...

foto J.Tymonek

Moje teta Jindřiška. Velice veselá a moudrá to žena, kurpulentních tvarů, překypující stálou chutí do jídla i do života.

Je bývalou učitelkou, nyní již v důchodu, která si volnou chvilku ráda krátí vyšíváním slováckých krojů.

Její aprobací na základní škole byl po čtyřicet let český jazyk a občanská výchova, což bylo patrné nejen v jeji řeči, ale i v jejích společenských názorech.

Za svými politickými názory si stojí dodneška, z čehož vyplývá, že to co řekne, to také platí "a tečka".

Jindřiška dokáže každou návštěvu okamžitě zapojit do pracovního koloběhu, což je také jedna typická vlastnost učitelky. Moje teta to ale dělá docela nenápadně a se lstí, takže dotyčná návštěva si s sebou odnáší pocit, že to neudělala pod něčím nátlakem, ale z rozhodnutí své vlastní vůle.

Nevím, jestli je i vlastností každé učitelky odpor k vaření, ale moje teta vaří opravdu nerada, jen když není zbytí a hodná snacha zrovna nemá čas. Jednou nám upekla kuře i s igelitovým sáčkem.

Ikdyž je spíše špatnou kuchařkou, má "jazýček gurmána". Výborné jídlo dokáže ocenit a vychutnat.

Miluje maso v jakékoli podobě, nejraději v podobě klobás nebo tlačenky. Její noční "vyžírání ledničky" ji překazil po letech až cukr v krvi.

Když tetička slavila šedesátiny, její bývalý učitelský sbor ji připravil velice milý dárek v podobě dortu z tlačenky a salámů. Dílko dovršovaly puntíky ze škvarkové pomazánky. Vypadalo to tak sladce, ale ochutnal jen málokdo. Teta to "zmákla" za tři bezesné noci spořádat celé sama...

Závislost na jídle narušila, naštěstí jen lehce, i nedávnou svatbu jejího syna.

Hodně věcí dělala tehdy bezmyšlenkovitě a s klobásou v ruce "na uklidněnou".

Chudák můj bratranec, který musel říct své "ano" pouze v jedné botě vlastní, ta druhá totiž nebyla jeho.

Záměna stejných bot různých čísel se zjistila až po obřadu. To už strýc nemohl palčivou bolest své levé nohy déle odkládat.

Svatební košile ženicha se nenašla dodneška, kdoví kde je jí konec. Teď mě napadá jestli není třeba ve špajzu?...

Ani svoji peněženku v kabelce na svatbě neměla, ta zůstala totiž ležet bez povšimnutí v ledničce, hned vedle tyčky voňavého poličanu... Veškerou svatební útratu tehdy musel "zacvakat" můj strýc.

Otázkou zůstává, co na počínání mé tety, říká její starý kamarád cukr, společně se špatným cholesterolem. Doktora obvoďáka snad raději zmiňovat ani nebudu...

"Nervy musí být přece obalené v tuku!", říkavá moje teta z Moravy, když jí někdo nachytá u otevřené ledničky....