Strýčkova návštěva zubaře

Strýček se k nám, cestou z obchodu, zastavil na kus řeči. Všichni jsme byli moc zvědaví, co je zase nového v naši malé vesničce.  Nevím, odkud shání pokaždé čerstvé informace typu "kdo umřel", "koho opustila žena", "kdo s kým" a jiné zaručeně pravdivé drby.

"To bys Mirku nevěřil, pan Koloušek byl prý tajný agent STB, říkala to Lída, jak mi krájela poličan", sděluje žhavou novinku z obchodu strýček.

Tatínek jen nevěřícně kroutí hlavou nad dalším výplodem něčí bohaté fantazie.  Ke dveřím přichází maminka a přerušuje jejich debatu.

 „Kde jsi Bedřichu byl celé dopoledne? Neříkal jsi náhodou, že půjdeš k zubaři?", ptá se svého bratra s pohledem zaostřeným na jeho stále chybějící horní zuby.

 "Jo byl jsem u zubaře v čekárně, sedím a čekám, přede mnou plno ženských, které se na mě dívaly a usmívaly. Tak jsem se taky na ně zazubil a ony se smály tomu mému vymlácenýmu chrupu. Pomyslel jsem si, že jsem asi docela sympatický chlápek, který má určité kouzlo osobnosti. Mé ego se zvedlo o nějaké to procento a bylo mi mezi těma ženskýma dobře. Povídám si s nimi a povídám o demonstraci na Národní třídě, které jsem byl také aktérem. Samozřejmě, že jako gentleman, jsem všem ženám dal přednost a pustil i ty co přišly po mně. Po třech hodinách vyšla ze dveří sestra, mrkla se na mě a zeptala se, na koho tady pořád tak dlouho čekám, že už budou končit. Ukázal jsem ji vybité přední zuby a ona mě poslala o patro níž, s tím, že tady je gynekologie“, vypráví nám dnešní zážitek strejda.

 „A mě to bylo hned divné, že tam nebyl žádný mužský“, pokračuje strýček ve svém vyprávění.

 „Celý jsem vám hanbou zrudnul, když jsem si uvědomil, čemu se ty ženské asi smály. Pak jsem šel o patro níž, zubař měl na dveřích ceduli: DNES NEORDINUJEME".

 „Nevysmívejte se Béďovi, to se může stát každému, já kupříkladu, když sedím u zubaře, tak nevidím a neslyším, protože se bojím a nic jiného strachy nevnímám“, zastává se strýčka maminka.

„Představte si, že jedna slečna, mám na ní kontakt s telefonním číslem, má kozy!“, chlubí se Bedřich.

 „A víš, že je to docela možné, proč by jedna slečna nemohla mít kozy, to je přece naprosto v souladu s přírodou! Na rozdíl od tvé návštěvy gynekologie, která je s přírodou v naprostém rozporu“, směje se strýčkovi tatínek.

 „Tak už toho nechte“, povídá strýček.

„Ta slečna, která má kozy, má taky kozla, který by mohl obskočit moji Melanii. Mohl bych mít malá kůzlátka. Co říkáte? To je přece skvělá zpráva!“, povídá nadšeně strýček Béďa.

 „Hůrá, budu mít malé kozičky!“, radostně volám na strejdu.

 „Ségra, ty už malé kozičky máš, nevím k čemu to nadšení. Už ti asi nevyrostou.“, dodává k mému výbuchu radosti bratr Aleš.

Na druhý den byl už strýčkův úsměv dokonalý. Odpoledne přijela za Bedřichem slečna s kozlem v autě. Dílo se podařilo a my se můžeme těšit za pět měsíců na malá kůzlátka od naší Melanie.