Strýčkova láska na druhý pohled

Po dobu  strýčkova pracovního poměru "uklizečka na stavební fakultě", nebylo žádného muže, který by se mu vyrovnal ve všem, co souviselo s úklidem. Bedřich byl pro nás "Mr. Propper", který by mohl zgruntu dělat poradce v oblasti čistících přípravku na podlahy všech povrchů, od těch plovoucích až po mramor.

Maminku donutil vyměnit WC čističe v pevné formě za čističe gelové, protože ty mají dlouhotrvající svěžest a účinek. Ale jak už to bývá, kovářova kobyla chodí často bosa... Strýčkův domeček od chodby, kuchyňku až po koupelnu, nezářil čistotou a leskem. Povrch nábytku byl matný a skvrny na podlaze zaschlé.

"V práci si to uklidí, ale doma nehne ani prstem. Tam mu za to zaplatí, ale doma se vymlouvá, že mu schází ženská ruka."

"Mirku, máš vysoký tlak, nerozčiluj se!", uklidňuje tatínka maminka, které strýček přinesl novou leštěnku na nábytek.

"Nečekej Bedřichu, že ti tam moje holky zase nastartují a uklidí. Máš v papírech, že to už zvládneš sám."

"Tak co, už si v balíku, dneska si měl první výplatu, že jo?", loudí ze strýčka zvědavý tatínek odpověď.

"Nic moc, Mirku, tak akorát na benzín a inkaso."

"Ale to ti stačí, ne? Děti nemáš, ženu nemáš. A králíkovi Ferdinandovi stačí jen ta tráva zelená, co ji všude roste kolem habaděj. Co bys chtěl? Jsi mezi lidmi a máš o zábavu a náplň času postaráno. Image uklízeče nemusí být na úrovni. Ani žádný outfit k reprezentaci fakulty nepotřebuješ. Vždyť ty jsi vlastně dítě štěstěny. Starosti ani papíry si z práce domů, jako třeba já, nenosíš."

"Ano, když vytírám podlahu, můžu být myšlenkami úplně někde jinde a nikdo mě nesekýruje a nebuzeruje".

Strýček byl šťastný, ale protože byl povahy dobrodružné, časem mu i ten hadr a koště zevšednělo. A za další měsíc hladina endorfinů klesla ještě níž.

Bylo červnové ráno, slunce se odráželo do čerstvě vytřené dlažby před vysokoškolskou aulou, kde před pár dny strýček uspořádal výstavu svých fotografií z expedice v Peru.

"Ženská blbá, copak jste si nevšimla, že je to tu čerstvě vytřeno, to mi musíte hned pošlapat!", spustil zhurta strýček na ženu, kterou zaujaly fotografie natolik, že přecházela střídavě sem a tam.

"Dobrý den, pane, moc se omlouvám, že vám přidělávám práci, já jsem nechtěla", odpověděla mírným hlasem v obavě, že dost možná dostane i po hlavě mopem.

"Teď abych to přejel ještě jednou. Se na to vyse..".

"Máte nějakou špatnou náladu. To nesmíte. Člověk se špatnou náladou dělá spoustu chyb a vyzařuje ke druhým lidem plno negativních emocí. Koukněte na ty fotografie, ty vám zlepší náladu. Třeba tenhle motýl. No není nádherný? Ty barvy, to by žádný malíř ani nenamaloval. A co ta duha, která se rozkládá v kapce rosy na tomto listu vedle motýla. No není to úchvatné?"

Strýčkovo špatné rozpoložení mysli, způsobeno dalším výplatním lístkem, bylo v tu ránu pryč. Až teď se jeho pohled zvedl z podlahy a spočinul na ženiných rtech.

Strýček říkal, že to byla láska na druhý pohled. Ten první, totiž strýček věnoval jejím ubláceným botám.

"Promiňte, že jsem na vás byl tak hrubý, moc se vám omlouvám", začal koktat Bedřich.

"Ale to nic, já se omlouvám vám. Vždyť jste měl pravdu. Boty mám špinavé od bláta, jak jsem běhala po stavbě. Jen jsem vám to tu umazala. Dejte mi ten smeták, já to vytřu."

"No to ať vás ani nenapadne. Vždyť je to moje práce. Já jsem za to placený.", bral ženě strýček smeták z ruky.

Jeho ruce se na malý okamžik dotkly hladkých dlaní a v tu krátkou chvilku došlo k zajiskření. Byla hezká a voněla mu jasmínem...

"Dovolte, abych se vám představil", povídá strýček, jakmile opřel smeták o stěnu a otřel si ruce do kalhot.

"Jmenuji se Bedřich Koutný a tyto fotografie jsou mé vlastní. Nyní tady pracuji jako uklizeč."

"Já jsem Jana Vlasecká a za pár minut mi začíná hodina geodezie. Víte, mám stavební firmu a teď na stará kolena si dodělávám školu. Ještě jednou se vám omlouvám. Ty fotografie jsou nádherné. Teď už musím běžet, jinak přijdu zase pozdě. Nezlobte se."

Vytrhla strýčkovi svoji ruku, kterou mu podala při seznamování a odběhla. 

Odplula mu jako krásný přelud a zmizela za dveřmi učebny. Strýček se nezmohl ani na slovo. Stál tam a zíral na motýla z Peru. Pak se chopil smetáku a vytřel špinavé šlápoty, které za ženou zůstaly...