První láska

Našlapuj potichu, ať nevylekáš, tu první lásku, nesmělou a důvěřivou, chemii dvou lidí zázračnou, vždyť srdce i slzy v její moci máš.

M.Exner Než naděješ se, zmizí jak ranní rosa, či jeden něžný, letní vánek. Myslíš na ni, když přichází spánek, je tak křehká a ve sněhu chodí si bosa.   Poznal jsi druhou i třetí, dnes už jen líto je ti, že té první se nic nevyrovná. Jen ona byla tak krásná, čistá, čarovná. A vy toužili nebýt malé děti, když hledali v poupatech drobné květy.   Po všech těch příštích zklamáních, z kamínků štěstí života mozaiky, svíráš ten oblázek ve dlaních. Ve sněhu stopy si zmizely do dálky... Vzpomeneš po letech s vděčností na ni, tak krásné bylo usínání...