Na pouť je naše vesnice velice malá. Ani kostel tu není, jen kaplička, boží muka a les. Proto se pouť koná ve vedlejší vesnici, kde je alespoň ten kostel a obrovské parkoviště před nedostavěnou betonovou tryznou nákupního střediska.
Atrakce za nekřesťanský peníz, stánky plné tretek. A vždycky tu potkáš nějakou svou bývalou lásku, která se drží za ruku s tvoji bývalou kamarádkou. Narychlo pak hledáš boční uličku, jen aby ses nemusel setkat „tváří v tvář“ vlastnímu trapasu. Alespoň svobodnému strýčkovi koupím srdce „Z lásky“, které mu stejně sním, až ho navštívím. To večer je už lepší zábava. Tradiční soutěž v pití tupláků na čas. Nejdříve pili a pak blili do křoví. Vyhrál strýček Bedřich, jak jinak. Jeden litr lahodného moku exnul za necelé čtyři vteřiny. Využil příležitosti napít se zadarmo a ještě vyhrál basu piv. „To má někdo štěstí“, pomyslel si nahlas závistivě tatínek. „Nevím o co ti jako Mirku jde, když nepiješ, tak nemusíš ani závidět.“, nechápal Béďa. Prošli jsme kolem stánku s grilovaným masem. A strýček nás pozval na 20dkg kuřecího masa na papírovém tácku s chlebem. „ Zvu, vás“, zavelel strýček. Opravdu nešlo odolat té lahodné vůni. Seděli a jedli jsme na lavičce u atrakcí a byli spokojení my i naše žaludky. Večer jsme i s rodiči a strýčkem zašli na zábavu. Kluci s barevnými vlasy a vyholenou druhou půlkou hlavy hráli děsně nahlas a spíše než zpívali, řvali do mikrofonu. Ale konečně se v tomto nudném okruhu pěti kilometrů něco dělo... A ještě ten název skupiny IRON BLAZEN, vypovídal o všem. Bedřich to musel zabalit o něco dřív, pro úpornou bolest břicha. „To má z toho chlastu“, podotknul suše abstinent tatínek. Mýlil se, bylo to z toho grilovaného kuřecího masa. Příznaky stejné jako u salmonely. Tři dny se svobodný strýček nevzdaloval z blízkosti záchodu. Rozborem provedeným v akreditované hygienické laboratoři po týdenní kultivaci strýčkového stěru, byla objevena příčina - Campylobacterie. Nevím jakým zázrakem jsme se z toho nepos..li všichni.
