Postával se stejnými mladíky v saku a bílé košili s kravatou. Oholen do hladka a ostříhán na krátko. Všichni vypadali jako bratři. Chodili po městě a zastavovali se s lidmi ve hloučcích na náměstí. Přes rameno měli černou tašku a v ní spostu barevných obrázků, letáčků a informací nejen o mormonech, ale i o rodné Arizoně.
Bylo dubnové pondělí a my jsme měli dvě volné vyučovací hodiny. Koupili jsme si s kamarádkou Lenkou párek v rohlíku a šli si sednout na lavičku na náměstí. Přišli k nám a dali se s námi do řeči. Jejich lámaná čeština zněla roztomile. Naše angličtina musela být pro ně asi dost legrační. Scházeli jsme se tak s nimi každé pondělí. Stephan a George byli mladí, krásní a veselí "boys". Do Georga jsem se okamžitě platonicky zamilovala. Za dva týdny jsme už seděly s Lenkou u nich na shromáždění a studovali s ostatními knihu Mormon.
V těch prvních letech postkomunistické svobody, přišlo ohromné uvolnění. Lidé začali hledat a mnozí tak nalezli i Boha. I mě přinesl ten čas zjištění, že Bůh existuje a miluje nás. Dokazují nám to otisky jeho dlaní plné lásky na všem, co nás obklopuje.
Mormony jsem opustila, hned, jakmile se krásný George navrátil do Arizony. Boha už jsem neopustila nikdy.
Malíř svým štětcem na plátně,
maluje špičky hor i kopce kulaté,
barvami vykreslí náladu přírody,
že život není jen dílem náhody,
z lásky jsme dostali života dar,
k poznání pravdy okamžiků pár.
