Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když vtom mi začal vyzvánět mobil.
"Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..."
Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelou a záchodem.
Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.
Když se narodil můj druhý syn, plánovala jsem s ním zůstat na mateřské tři roky. Byly mu sotva dva, když dostal salmonelózu a já s ním tehdy odcházela z ordinace dětského lékaře, když vtom mi začal vyzvánět mobil.
"Velice by nám pomohlo, kdybys nastoupila dříve, máme moc zakázek a nestíháme..."
Těžké bylo rozhodování, malý byl nemocný, uplakaný a pokakaný. Dva týdny jsme trávili mezi koupelou a záchodem.
Po zvažování všech pro a proti a i díky tomu, že průjem pomalu ustupoval, jsem po naléhání šéfa nakonec přece jen svolila. Naše záchrana se tehdy jmenovala babička v domě.
Malý syn velice těžce nesl můj návrat do zaměstnání. V pět ráno, když jsem odjížděla do práce, se pokaždé probudil a plakal. Každý můj odchod provázel jeho hysterický záchvat, při kterém odháněl babičku stojící ve dveřích v pyžamu.
Po několika týdnech si nakonec přece jen zvykl, ale byla to opravdu těžká probuzení do nového dne pro celou naši rodinu.
Za rok a půl po mém návratu do práce, zakázek začalo ubývat. Později bylo celé jedno oddělení laboratoří zrušeno a já se ocitla bez práce.
Mladší syn začal již docházet do mateřské školky a já jsem byla docela ráda, že se budu mít více času věnovat se svému staršímu prvňáčkovi.
Nabídka práce v oboru, který jsem vystudovala byla v přijatelné dojezdové vzdálenosti skoro nulová. Přicházela ještě možnost hledat i uplatnění mimo obor.
Všechny příjimací konkurzy a pohovory, kterých jsem se zúčastnila měly tehdy jedno společné. Buď otázku v dotazníku, nebo otázku od budoucího zaměstnavatele:
"Máte děti?"
Nikoho už nezajímalo, že mám zajištěnou školku, nebo babičku. Prostě děti byl pro zaměstnavatele pokaždé kámen úrazu.
Můžete mít praxi v oboru, vysokou školu, ale pokud máte jednou malé děti, máte také prostě smůlu, protože potenciální zaměstnavatel samozřejmě předpokládá, že malé děti bývají častěji nemocné a doma s nimi v případě nemoci zůstavají většinou matky. Je to společenská diskriminace žen, ale nikdo s tím asi nenadělá. Na úřadu práce za vámi stojí fronta...
Jeslí u nás máme nedostatek, školky jsou přeplněné, babičky pracující nebo nespolupracující...
Přednost na trhu práce mají muži, anebo čerstvé absolventky, které potřebují získat praxi a těhotenství odkládají na později. Jsou flexibilní, přesčasy a služební cesty u nich nejsou problémem.
Ačkoliv jsem v současné době bez pracovního poměru, nezaměstnaná rozhodně nejsem. Narodilo se nám totiž třetí dítě...
