Na ústa roušky

První vlna, druhá vlna, zem se hroutí pod nohama. Nemít kam jít, nemít s kým být, nemít co jíst... Až ustane tsunami a rozkvetou sakury, všechno zlé už bude za vámi...

Utíkejte domů a zavřete okna. Nevycházej ven! Je to jako zlý sen, Hirošima, Nagasaki, Fukušima, vidět svět slzavýma očima... Dostali pláštěnky, na ústa roušky. Čím jste si zasloužili ty těžké zkoušky? Ještě že žijeme si tady, můžem se usmívat výrokům vlády a dát si sushi a pálivé wasabi, zapnout si telku, potěšit manželku, políbit dcerku, a žít si vcelku pohodový život...