„Ležíte v trávě, nad hlavou svítí souhvězdí Orion a jedině tlukot vlastního srdce vám prozradí, že to není sen.“ Všichni jsme milovali vyprávění o kráse amazonské džungle a při povídání o šamanských rituálech se nám tajil dech.
Strýček si z Peru dovezl spoustu překrásných fotek a každý jsme od něj dostali balíček sušených bylinek z amazonského pralesa. Pro tatínka měl rostlinky snižující cholesterol a pro maminku kůru ze vzácného stromu, která nejen uklidňovala nervy, ale měla i účinky regenerační. Mě obdaroval sušenými listy liány, díky nim se mi rozšířila paměť a já úspěšně zakončila letní semestr v druháku. Bráchovi se odvarem z bylin vyčistila nejen mysl, ale také pleť od odporných beďarů.
Jen na tatínkovi jsme žádný úbytek cholesterolu pozorovat nemohli, poněvadž svůj pytlíček strýčkovi vrátil.
„Bedřichu, až budu chtít, tak si zajdu ke svému obvoďákovi pro pilulky. Vem si tu seno zpět, nenechám se od tebe ještě otrávit. A taky zatím nic nepotřebuji“, povídal Béďovi s úšklebkem na rtech náš zasadový tatínek.
Maminka dostala od strýčka ale ještě jeden balíček. Vývar z těchto bylinek, tajně dávala tatínkovi do čaje. Jeho zvýšený sexuální apetit si tehdy nemohla vynachválit...
Strýček pozval několikrát všechny účastníky expedice Peru k sobě domů. Mezi pozvanými byl i jeden mladý muž, který se v Peru zbavil dokonce své závislosti na pervitinu a také Pavla, studentka biologie.
Tato Pavla velice zaujala mého bratra. Byla to sympatická a veselá dívka, která se aktivně zapojovala do akcí „Zachraňte amazonský prales“. Nevím, jestli to bylo bylinami, nebo dozráním psychiky mého bratra Aleše, ale stal se z něj konečně chápající (už ne jen chrápající) bráška. Za několik dní si přestal vyholovat hlavu a propichovat obličej piersingy. Ale spíše to byla zásluha Pavly, do které se bratr časem zamiloval.
Ano, ženy a příroda mají opravdu zázračnou moc...
Šumění listů
ve vlhkém vánku,
dotěrný hmyz
brání ve spánku.
Živý sen,
možná jen,
zdá se...
Prales natahuje
k tobě svoji ruku
a prosí o pomoc,
dnes pláče tak moc...
Prý hledá lásku, naději
a možná i
toho jediného člověka,
který by zastavil bagry a stroje,
drancující půdu, která mu dává život...
...a ty si dáš své nohy na mahagonový stoleček
a vypneš zprávy, jen abys měl konečně klid
a ticho, které léčí...
