Jak měl Kolomazník hnačku

Děda Kolomazník se stavil, jako každou neděli, do své oblíbené hospůdky na své dvě (první a poslední) a my jsme mohli poslouchat vyprávění jeho zážitků z uplynulého týdne...

"Už jsem si myslel, kamarádi moji, že mám tu hnačku z Německa. Moja roba nakupila plno zeleniny z Lidlu a pravila:"

"Jez, Jožko, je to skoro zadarmo!"

"A já, hlupák starý, se nechal ukecat a jedl jakési zapékané lilky s rajčaty a kuskem masa. To mě vám tak prohnalo, až se mi protáčely panenky... A když jsem pak čučel do záchoda a viděl krev, vzpomněl jsem si hnedka na pana Víta a spěchal rychle na středisko...

Ta naša doktorka s rukavicama mě prohlídla. To vítě, že jsem se i trochu styděl... A pravila:

"Tak vám , pane Kolomazníku praskl hemeroid, ale pro jistotu vám ještě vezmu stěry."

"Musela to na mě dvakrát zakřičať, bo já špatně slyším. To vítě, jak jsem vylez z ordinace, už všichni v čekárně věděli, kdě mi sahala...

A to mi moja roba tvrdila, že to mám z teho, že si ruky nemyju... Ale já vím, že ti, co si ruky pořád desinfikujou, pak nemaj žádnou imunitu a všechno na ně tím tuplem leze!"...

Pan Kolomazník si musel odskočit na WC, ale jakmile se vrátil, hned pokračoval ke svým kamarádům, Františkovi Potůčkovi a Jarouši Klempíčkovi, kteří mu na vše kývali a občas se zapojili svým:

"Jo, jo, takový je život".

"Ale ty fazole, co sis letos vysela, ty si aj sama sníš!, povídám ji. Bylo ve zprávach na Nově, že nejsou vůbec zdravé. Já z nich mám akorát větry a ještě by mi mohl prasknut ten můj hemeroid!"

"Chlapi, stejnak nejlepší medicína je ta naša slivovica. Tož ji pijme na zdraví!

A ještě než zapomenu, roba pravila, ať zjistím, kdy tu k nám přijede jakýsi ten cirkus z Německa. Nevíte to náhodou, kdy to bude, vzali bysme aj naše vnoučata, to aby viděli taky něco hezkého"...