Jak jsme strýčkovi podali seznamovací inzerát

Ve svých čtyřiceti dvou letech byl stále sám. Měl několik krátkých známostí, ale ještě nepotkal tu pravou. Podezírám jej, že schválně. Vždycky, když se měl vyjádřit k budoucnosti vztahu "nahodil zpátečku", alespoň tak nějak mi to říkala maminka. Maminka ho zná nejlépe, strýček Bedřich je přece její bratr. Ta ho už má prokouknutého "skrz na skrz".  

        Blížily se Vánoce. V kalendáři byl sice teprve říjen, ale svůj první dárek jsem měla koupený už v předstihu. Samozřejmě, že to byl dárek pro mého milovaného strýčka. A co jiného než právě trencle "oblíbené puntíkaté" a hned desatero sad po sedmi kusech. Právě je dostali u našeho místního prodejce v krámku. To abych měla na co koukat z okna svého pokoje, za dlouhých zimních večerů. Strýček totiž bydlí hned naproti přes ulici a večer zásadně nezatahuje závěsy.

     A je to tady znovu. Ta nostalgická nálada. Strýček bude na Vánoce zase sám. Samozřejmě, že na Štědrý večer bude s námi, ale sám bez své vlastní rodiny.

"Mami, mám nápad! Oženíme strýčka! Napíšeme mu seznamovací inzerát!"

Můj bratr Aleš začal koulet očima.

"No, co je brácho, máš námitky? Copak tobě ho není líto? Copak ty netoužíš, aby i on poznal teplo domova a ženu svého života. Tu pravou čistou lásku, která je souzená každému člověku?"

Aleš si zaťukal na čelo. "Ségra, padám, nejsi náhodou zamilovaná? Že by do toho blba z druháku?"

"Proč zrovna já mám bratra bez srdce? Zalez, ty neandrtálče do jeskyně a neruš", povídám naštvaně a házím po něm Rudé právo.

"No tak, nehádejte se, to vůbec není špatný nápad, můžeme to alespoň zkusit a pro jistotu zatím Béďovi nic neprozradíme", povídá naše diplomatka maminka.

Sedli jsme si ke stolu a psaly první verze inzerátu:

Zklamaný SŠ 42/178/75 hledá ženu do nepohody.

"Ale mami, strýček není zklamaný, on je pouze osamělý! A taky ty čísla nic neříkají o jeho povaze. Co kdybychom napsali: ", říkám nahlas svůj nápad:

Osamělý čtyřicátník hledá ženu svého života. Jsem veselý člověk se zájmem o kulturu.

"To ale zase vypadá, že hledá někoho jen do divadla nebo na koncert", podotýká maminka.

"Ano, to je pravda, mami. Musíme to ještě změnit."

Tak jsme tam tak seděly a přemýšlely. V tom přišel do kuchyně hladový tatínek a ve dveřích otevřené ledničky hledal něco k snědku.

"Tatínku neruš nás při tak důležité věci, jako je osud Bedřicha!" a odbývá ho rychle pouze játrovou paštikou namazanou na chleba.

Zvědavý tatínek nás chvíli poslouchal a pak se k nám zapojil. Potom přišel ještě odstrčený bráška Aleš. Nakonec jsme všichni čtyři schválili konečnou verzi inzerátu:

Svobodný SŠ 42/178 životní optimista se zájmem o kulturu, hledá krásnou ženu pro společný život.

Inzerát jsme dali otisknout do inzertních novin v rubrice "On hledá ji". Za čtrnáct dní nám přišel poštou docela velký balíček odpovědí.

Odepsalo nám celkem dvacet jedna žen. A taky jeden gay, který si asi popletl číslo inzerátu, na který chtěl odpovědět. Překvapilo mě, kolik je na světě osamělých žen, hledajících lásku.

        Sedli jsme si všichni do kuchyně a všichni dohromady jsme se pustili do čtení a třídění "zrna od plev".

V první fázi třídění jsme vyloučili dopisy všech žen, které nabízely nečekané erotické zážitky. A také všechny vdané ženy, které nenašly porozumění u svých manželů.

Do druhé etapy třídění nepostoupily rozvedené matky s dětmi, usoudili jsme, že strejdovi nebudeme komplikovat život. Zatím jsme dali šanci svobodným matkám s jedním dítětem.

Pak nastala diskuze na téma: "láska a požadované vzdělání ženy pro našeho strýčka" a nastala závěrečná, třetí probírka.

Všechny zájemkyně o Béďu, které neměly alespoň středoškolské vzdělání, měly prostě smůlu.

Na našem stole v kuchyni zůstalo pět dopisů. Ve třech z těch pěti byly fotografie. Fotky jsme rozložili a začalo dohadování, která z nich by se líbila Bedřichovi.

            Vyhrála to všemi hlasy svobodná blondýnka Magda VŠ 31/170 z Ostravy, která pracovala jako manager v jedné marketingové společnosti. Na fotce se na nás usmívala sympatická blondýnka v přiléhavém tričku a krátké sukni, která odhalovala její štíhlé nohy.

"Ale o čem by si se strejdou povídala? Ti dva asi nemají moc společných zájmů! To mě se líbí tahle, co pracuje v městském muzeu ve Štramberku, ukazovala jsem prstem na Barboru 33/VŠ. S těmi brýlemi vypadá inteligentně. Určitě i ráda čte a chodí do divadla, když má filozofickou fakultu", uvažuji nahlas s nadějí, že odpoutám pozornost od dokonalé a krásné Magdy.

        Nechtěla jsem mít za tetičku nějakou povrchní modelku z Playboye. Barbora to byla moje jasná favoritka, sice vypadala docela obyčejně , ale více se mi k strýčkovi hodila. A taky knížky, které měla na fotce vedle sebe, mi napovídaly o jejich duševních hodnotách.

"A má tady na zemi na podlaze psa. To znamená, že má ráda zvířata a kdo má rád zvířata má rád i lidi. A pes by se strýčkovi hodil", říkám ostatním, kteří moji řeč o zvířatech už ale neposlouchali.

        Při svobodném hlasování naší rodiny jsem byla přehlasována většinou. Bylo rozhodnuto, strýček nejdříve otestuje krásnou Magdu. Jestli si budou rozumět, to necháme na strýčkovi. Inteligentní Barbora bude v záloze za 14 dní. Kdyby nevyšla ani Barbora, přijdou na řadu postupně všechny ostatní dívky.

Rande s Magdou jsme strýčkovi naplánovali na tuto sobotu. Dopis Magdě napsala maminka, samozřejmě strýčkovým jménem.

         Tak teď už schází jenom Béďu přesvědčit, že to, co děláme za jeho zády, je pro jeho dobro. Chudák Bedřich neměl ani ponětí, že jsme mu tak pečlivě naplánovali jeho seznamování s našimi nejlepšími kandidátkami z našeho dokonalého výběru založeného na rozumných předpokladech pro společný život dvou lidí.

Velice nás udivila strýčkova reakce na naše oznámení o předem domluvené seznamovací schůzce. Strýček svolil a docela rád. Asi ho okouzlil úsměv krásné slečny Magdy na fotografii. Kdybych na té fotce byla já, anebo slečna Barbora, zcela jistě by kladl větší odpor.

Magda byla to opravdu dobrá volba. O mužích se toho musím ještě hodně učit. Pohledem upřeným na svoji nedokonalou postavu jsem odhadovala svůj neúspěch u krásných mužů.

          Nastala sobota. Strejdovi to moc slušelo, když se nám přišel před odchodem na vlak do Ostravy ukázat.

"Strýčku a nezapomeň, první dojem rozhoduje o lásce na celý život!", zavolala jsem ještě za ním ještě z okna a popřála mu hodně štěstí.

Béďova kolínská u nás v hale voněla ještě hodinu po jeho odchodu. Celé odpoledne i večer jsme byli moc zvědaví jak pořídí.

Opravdu by nás nikdy nenapadlo, že rande dopadne, tak jak dopadlo. Bylo deset hodin večer a u strýčka v obýváku se rozsvítilo světlo.

Svolala jsem rodinu, "Béďa je už doma, pojďte se podívat. Stáli jsme všichni čtyři, oblečeni v pyžamech, u okna rozsvíceného pokoje a chtěli zamávat strejdovi na pozdrav.

"A pak mu brkneme, ať víme jak rande dopadlo", říkám já.

"Něco se stalo, Béďa nám nemává, ale zatahuje závěsy", povídám překvapeně.

    A vtom jsme uviděli vedle strýčka siluetu ženské postavy, která se začala Béďu objímat a líbat. Rychle jsme zhasli. Věšela se na něj jako opice a stahovala mu kalhoty. Strýček rychle dotáhl i druhou stranu závěsu. Zbytek jsme už neviděli, mohli jsme si pouze domýšlet.

"To bych do managerky Magdy nikdy neřekl, je to obyčejná k...a, hledající nečekané erotické prožitky, takové jsme vyřadili už v prvním kole", řekl brácha.

Tatínkův pohlavek dopadl na jeho hlavu hned v zápětí, co tuto větu brácha dořekl.

Musím uznat, že brácha má výjimečně pravdu a taky beru zpět to, že je neandrtálcem bez srdce. Můj brácha srdce má a docela na pravém místě, ne jako ten zrádce Bedřich.

Můj dárek z loňských Vánoc, ty moje trencle puntíkaté byly poskvrněny! Celou noc jsem z toho nespala a jen přemýšlela nad tím, jak povrchní jsou někteří muži.

          Po třech večerech se zataženými závěsy v obýváku konečně nastalo ráno, kdy jsme viděli oknem odcházet strejdovu dámskou návštěvu. Strýček byl ve své práci. Pracoval ve šroubárně jako strojírenský konstruktér.

My dva s bráchou jsme se chystali zrovna na vlak do školy. Žena v dlouhém kabátu a s hrubou šálou kolem krku, zamkla strejdovu branku a klíče si dala do kabelky. Stáli jsme tam spolu za záclonou okna mého pokoje a vše podrobně sledovali.

"Brácho, strejda ji půjčil klíče, to nevypadá dobře". Brácha tiše kývnul na souhlas.

      Cestou ze školy jsem si to namířila rovnou za Béďou. Strýček si zrovna venku myl svoji starou škodovku 120. Další špatné znamení, pomyslela jsem si. Strýček byl pouze sváteční řidič. Do práce jezdil autobusem a za jinými účely jezdil zásadně na kole nebo chodil pěšky.

"Ahoj strýčku, tak povídej, jaké bylo rande?", ptám se nedočkavě strejdy a těším se na všechny podrobnosti.

"Anetko, potkalo mě ohromné štěstí. Potkal jsem ji!", odpovídá mi s radostí v hlase.

"A koho, managerku Magdu?", ptám se.

"Jakou Magdu? Jo, ta Magda... Ta nepřijela. Telefonovala mi, na nádraží, že nemohla přijet, kvůli nějaké neodkladné obchodní schůzce", povídá strýček Béďa na vysvětlenou.

"Aha", polkla jsem na prázdno slinu a nespustila oči ze strejdových rtů.

"A koho si potkal, strejdo?" Zatím jsem stále nějak nechápala.

"No lásku jsem potkal! A ženu svého života! Víš, už jsem myslel, že mám na takové ženy pech a že se mi vyhýbají. Jako bych měl na sobě nějaké znamení muže, který má být odsouzen k věčné samotě... Jen koza, králíci a já..."

Béďa se na okamžik zasnil a přestal chvíli leštit Elizabeth. "S Bohunkou jsem se seznámil v bufetu u nádraží, když jsem čekal na zpáteční vlak domů".

"A kam ti strýčku zmizela ta tvoje Bohunka?" Ptám se se stále větším nepochopením.

"Jela si do Ostravy zabalit věci, když se teď stěhuje z podnájmu. Chystám tady svoji Elizabeth na cestu do Ostravy, abych ji pomohl se stěhováním" říká mi na vysvětlenou.

"Cože, ona se k tobě chce nastěhovat?", povídám se zvýšeným hlasem.

"Ano, Anetko, nediv se, vždyť nemá kam jít. Nezaplatila už dvě splátky za nájem, skončila by na ulici", povídá strýček soucitně.

"No a co práce, to ona nepracuje?", ptám se strýce.

"Ne, když ona je na tom psychicky moc špatně, od té doby, co se rozešla se svým bývalým. Nebyla schopna strkat výlisky do úchytu držáku, jak se jí chvěla ruka. Tak raději odešla po dohodě se zaměstnavatelem sama", odpovídá mi strýček, kterého ta cizí ženská úplně pobláznila.

     To mi stačilo. Strýček Bedřich byl dočista v zajetí chemie mužských hormonů, které mu zatemnily mozek. Běžela jsem domů pro pomoc.

---------------------------------------------------

Toto rozčarování z neznámých zákoutí strýčkovy naivní povahy, dalo vznik jedné básničce, kterou jsem našla nedávno ve starém notýsku:

Jestli se tedy nepletu,

mám tetu z bufetu,

V ten jediný den,

byl ortel strýčka spečetěn.

Aby se lépe poznali,

hned do postele spěchali.

Ženština s pochybnou pověstí,

nic dobrého tu nevěstí.

K tomu, že strejdu poblázní,

stačilo vzdělání základní.

My o strýčka se bojíme,

když šťastného jej vidíme.