Dopis Darwinovi

Život se vyvíjí, ale z chaosu samo nikdy nic nevzešlo...je to ale jen můj názor a možná ještě hrstky lidí. Již děti na 1.st. ZŠ se učí že první mikroorganismy vznikly samy díky evoluci v nějaké prapůvodní polívce a už se neříká, že evoluce je pouze jedna z TEORIÍ vzniku života na naší planetě... Darwinovy galapážské pěnkavy jsou skvělým příkladem "mikroevoluce" - změn vrámci jediného druhu - Fringilidae. Pěnkavy zůstávají stále pěnkavami. Mikroevoluci lze také pozorovat například na cirkumpolárním překryvu mezi druhy racků, nebo na obměnách ovocných mušek na Havajských ostrovech. Výběrovým křížením holubů, slepic, skotu, koňů, psů, koček a mnoha dalších domácích zvířat dosáhneme "mikroevoluce" za velmi krátkou dobu. Podobného výsledku dostaneme i genetickým šlechtěním v rostlinné říši. Makroevoluce je však v podstatě něco docela jiného. Na makroevoluci spočívá celá vývojová teorie. Makroevoluce znamená, že muselo dojít k náhodnému vzniku první živé buňky z neživé chemikálie. Muselo dojít k nevysvětlitelným vývojovým skokům mezi genotypy; např. od plaza k ptáku. (viz odkaz http://www.hcjb.cz/Zapas_o_dusi/31/zodc3103.phtml )

Dopis Darwinovi

Milý Charlesi Darwine,

ač je Vám to nemilé,

píši Vám dopis.

Snad mi to věda promine,

že vyměním fakta za jiné.

Ta Vaše teorie,

sice nikoho nezabije,

učí se jí i malé děti,

musí ji umět nazpaměti,

trias, jura, křída,

to zná celá třída...

Je to však jeden velký žvást,

styďte se takhle lidí mást!

Vím, že pán Bůh měl lidi rád,

když toužil jim zemi do vínku dát.

Ta Vaše teorie vývoje,

říká, že lidé musí do boje,

ta Vaše evoluce,

kráčejte k sobě se zbraní v ruce,

vždyť přežije jen silnější.

Pane, dávej nám chléb vezdejší,

a odpusť nám naše viny

a zlé činy,

neboť já nevěřím na náhody,

ba ani na to, že jsme vznikli z vody.

Vždyť ono tělo buněčné,

je stvoření tak báječné

a každý květ sedmikrásky

říká nám, že jsme děti lásky.

Stvořitelova fantazie

promlouvá o tom, že Bůh žije.

Dokonalý život ryby,

ten přece nemá chyby,

není nic míň než ptáci v letu,

říká mi o tom našem světu,

že jsme všichni tvoje děti,

kterým dal si svobodu,

zda věřit pouze na náhodu.

Necháváš nás poučit se z vlastních chyb,

nic míň a nic víc.

Milý pane Darwine,

když jste umíral,

věřil jste, že i Vám Bůh promine,

ty Vaše vymyšlené věci,

před smrtí musí se už věřit přeci...

Lidé otevřete oči,

vždyť je to ďáblův zločin,

vysmívat se tomu,

že boží ruka v šesti dnech

stvořila tenhle krásný svět,

plný krásy, štěstí, radosti,

ale také válek, násilí a bolesti...