Až odejde nám láska

Láska, tolikrát zrazená, prokletá, životem zhrzená, bojí se dneska vyjít ven, halí tvář černým závojem. Lidé ve frontě na lásku, na rtech skrývají otázku: "Kam odešla, kde ukrývá se, láska proč lidem vyhýbá se?" Mnozí prý po ní plivali, bili ji, mučili, kopali, jehly jí bodali do srdce, přitom se smáli velice.

Když ji plameny pálily kůži, po tváři tekly jí bez soli slzy. Teď je tu v koutku schoulená, nemocná, slabá, zhroucená. Jen leží a tiše sténá, na zemi osamělá. Láska, ten lidský, něžný cit, ze světa touží odejít. Vrátí se ještě k nám, když ve frontě na ni, tu stojíme sami ?