Multikulturalismus stejně jako každý parazit nebo počítačový vir se blíží k maximu své životaschopnosti. Žil s námi dlouhou dobu, ale překročil hranice kompatibility a jeho existence už je neslučitelná se svým hostitelem. Parazitoval na nás dlouhou dobu, obtěžoval nás, našel si dokonce své nositele a další parazity, kteří prospěchářsky žili s multikulturalismem v symbióze.
Ačkoliv se může zdát, že můj příspěvek vyznívá příliš optimisticky, rozhodně tomu tak není. Po celý svůj život jsem pesimistou a nadále i zůstanu. Otázka ale v současnosti není, zda multikulturalismus skončí, ale kdy skončí a s jakými následky.
Dnes už je každému jasné, že multikulturalismus není ničím jiným, než vznešeně nazvaný kolonialismus.
Ten kolonialismus, který Evropa oficiálně uznala jako zločin a i po jeho faktickém konci se za něj neustále musíme omlouvat. Představitelé Evropy nemají jinou možnost, než dříve nebo později oficiálně uznat, že kolonizována je nyní Evropa a imigraci zavrhnout jako zločin. Extrémní nárůst popularity stran, zaměřených proti imigraci, povede nakonec k tomu, že i strany slepé k imigrační politice nakonec přehodnotí své postoje. Síla koryta bude vždy silnější, než síla přesvědčení.
Větrné mlýny neporazíme
Humanisty, neziskovky ani uvědomělé novináře není třeba přesvědčovat o tom, že multikulturalismus selhal a mají přehodnotit své postoje a tendenční zprávy. Můžete si být naprosto jistí, že tak v pravou chvíli učiní sami. Jakmile se oficiální politický proud vychýlí ze své současné pro-multikulturní pozice, budou první, kdo tak učiní.
Až se tak stane, můžete si být naprosto jistí tím, že nastal definitivní konec a Evropa, tak po relativně velmi krátké době opustí další ideologii. Ideologii kulturního marxismu, která bohužel zanechá nesmazatelné šrámy na těle Evropy. Jestliže nás do teď označovali jako xenofoby a extrémisty, budou první, co nás budou nazývat příliš liberálními a sluníčkovými. Jejich přesvědčení nevychází z jejich osobních postojů, ale z pravdy, která je oficiálně uznaná systémem.
Mentalita užitečných idiotů je neměnná po celá staletí. Měli jsme zde jedince, co vítali německé okupanty, aby se 9.května stali partyzány a vyrazili lynčovat německé civilisty. Měli jsme zde jedince, co byli přesvědčení komunisté a dnes hnízdí v parlamentu za pravicové strany. Tak to prostě je a bude vždy.
Jak se multikulturalismus zničí sám
Pomalu ale jistě, můžeme vidět, jak se evropské národy rozchází s neustálým marketingem viny. Evropský lid si začíná uvědomovat, že historický zločin kolonialismu, nelze omluvit kolonialismem jiným. Že historická existence holocaustu neznamená, že musíme nutně z Evropy udělat obří Osvětim, co semele evropské národy.
Jestliže byl kolonialismus a holocaust špatný jednou, zůstane špatným navždy. Pokud nezáleží na barvy pleti, pak nezáleží na tom, kdo zrovna je kolonizován a kým je kolonizován. Snaha zničit nacionalismus v Evropě multikulturním soužím, nakonec vyústil v nacionalismus etnik v rámci jednoho státu. Můžeme vidět Alžířany, kteří podpalují auta Francouzům. Židy bojující s muslimy na pařížských předměstí, Turky vytvářející autonomní oblasti v Německu, Albánce vytvářející si vlastní státy při prvním přečíslení původních obyvatel, Romy, kteří aktivně bojují proti nacionalismu, aby nakonec vytvářeli vlastní vlajky a strany s akcentem na etnickou příslušnost. Zakazovali Evropanům být hrdí na to, že jsou Evropani, zakazovali být hrdí na naše tradice na nezbytné minimum a dnes jim běhá po ulicích zástupy černochů při dnech „africké identity“. Klasifikovali býti hrdým Čechem jako rasismus a dnes Romové dělají několikrát do roka festivaly s názvem „Roma Pride“. Stát podobné festivaly financuje a Češi si začínají klást otázku, proč by měla být romská hrdost více, než ta česká nebo evropská.
Nikomu se nepodařilo vypláchnout Evropanům hlavy, dokonce ani Němcům, kteří si nemůžou dovolit kritizovat multikulturalismus bez toho, aby své věty nezačínali tím, čím vším nejsou a od čeho všeho se ze své historie distancují. Přesto jich dnes běhá tisíce po Německu a chtějí být zase Němci, protože se přestali domnívat, že je to zločin.
Tak dlouho státníci a novodobá inkvizice označovala všechny nonkomforní názory za fašistické, až tenhle výraz nikdo nebere vážně a může se jim pyšnit skoro každý slušný člověk. Tak dlouho vytahovali 70 let mrtvou ideologii, až jim přímo u jejich příbytků bez jejich pozornosti vyrostli islámští totalitáři. Tak dlouho mluvili o toleranci, až jim nakonec jejich chráněný druh každý den v ulicích ukazuje netolerantnost na těch, kteří k toleranci byli v posledních letech nuceni.
Snaha o náboženskou sekularizaci Evropy, nakonec přinesla největší náboženské pnutí v Evropě za posledních 200 let. Liberalizace křesťanství, která měla přinést zástupy nových věřících, nakonec nevedla k frontám do kostelů, ale nejčastěji k distanci samotných křesťanů od jejich náboženských autorit. A není příliš divu, pokud autority tvoří postavy jako Halík.
Takový člověk totiž svým chováním nepřipomíná přirozenou autoritu, ale spíše devianta , pro kterého je ideální věřící takový, co spí s nezletilým homosexuálem neevropského původu, působícím ve sdružení mladí Zelení.
Jak symbol multikulturalistů selhal
Pamatuji si, jak multikulti demagogové ještě před pár lety popisovali USA jako symbol funkčního multikulturalismu. Pokud pominu i ten základní fakt, že nejdůležitějším startovacím bodem multikulturalismu v USA byla genocida původního obyvatelstva, tak dnes už i tihle demagogové musí vidět, že to tak úplně zahalené sluníčkem není. Etnická skladba pachatelů ve vězních je vcelku nepestrá a nemultikulturní. O etnicitě pachatelů by se téměř dal natočit nový trhák „50 odstínů hnědi“. Pokud se podíváme na demonstrace, které se nyní odehrávají v USA, tak by jsme mohli začít mluvit o počátcích občanské války. Černí se rozčilují, že policisté zastřelí kriminálníka, následně začnou demonstrovat a demonstraci využijí jako vhodnou příležitost pro zakoupení ledničky se 100% slevou a zapálení aut bílým ďáblům.
Jako argument se použije to, co už známe i v Evropě velmi dobře. USA je rasistický stát. Co na tom, že prezident je černošského původu, co na tom, že početná komunita Asiatů tímto problémem netrpí.
Pokud vyhrajeme, začne období míru.
Pokud multikulturalismus porazíme a zachráníme evropské domovy, domnívám se, že nás čeká dlouhé období míru. Je totiž zcela paradoxní, že právě multikulturalismus nakonec mezi evropskými národy vytvořil zvláštní pouto vzájemnosti a solidarity, kdy dokážeme zapomenout na historické křivdy. Jsou to nekonečné zástupy imigrantů, co nám ukazují, že naše historické spory byly ve světle současné situace malicherné.
