Krásné povídání, vždycky brečím, ale ne lítostí nebo smutkem, ale spíš nadšením, že stále existují lidé, kteří se umí tzv. rozdat a upozadí své potřeby, aby mohli druhému pomáhat.

Pokaždé se těším na další pokračování... Vaše úžasně popsané zkušenosti by snad měly být povinnou součástí učebnic dětské psychologie.

Máte můj velký obdiv a respekt. Neuvažujete o knižním vydání svých blogů? Myslím, že by hodně lidem Vaše zkušenosti pomohly.

Moje babička, sice nevlastní, by Vám řekla "K tomu vám dopomáhej Bůh".

Já se k tomu přání ze srdce připojuji.

děkuju

vaše přání po něčem smysluplném s určitě splnilo

ano, zcela jistě, konečně dělám to, co má smysl