Základní pravicové zaříkávadlo, které umožní zorientovat se a udělat si rychlý názor na složitou věc i turboabsolventům pražských soukromých univerzit, praví, že společnost má být regulována tak, aby nikdo nebyl nedůvodně z(ne)výhodňován. Co je totiž dle tohoto moudra výhodou pro jednoho, je současně nutně diskriminací pro druhého.
Jenom namátkou, o co všechno se může jednat. Progesivní sazba daně, jak známo, diskriminuje lépe vydělávající (=pracovitější, snaživější, odpovědnější, nápaditější) vůči těm nízkopříjmovým (=líným, nepřizpůsobivým, neproduktivním, nepotřebným). Co na tom, že sleva na dani pro pracující důchodce motivuje, když současně páchá takové zlo, tj. že zvýhodňuje tuto kategorii osob proti těm, kteří na tutu výsadu nárok nemají. Výdaje na veřejné vysoké školství, které jsou financovány z daní, diskriminují ty, kteří nikdy s vysokou školou nechtěli mít nic společného. Provoz veřejných jeslí, školek, zdanění dětských potřeb či celý systém podpory žen v před- či poporodní době jsou s ohledem na škrty v této sféře zřejmě odrazem teze, že rodinná politika státu je neúnosně diskriminující vůči těm, kteří rodinu (zatím) nemají, mít nemohou, nikdy mít nechtějí, resp. kteří byli tak rozpočtově odpovědní, že si na financování života s dětmi předem dostatečně našetřili. Zvýhodnění těch, kteří si spoří v určitých státem zavedených a podporovaných finančních produktech (stavební spoření) či si financovali úvěrem vlastní bydlení (hypotéky), je zřejmě také považováno za nemravné. A tak by se dalo pokračovat, ať už by řeč byla o zdravotnictví, kultuře, veřejné dopravě, světě handicapovaných osob, apod.
Zábrany pro důslednou očistu našich o životů o tyto neopodstatněné prospěchy, které zřejmě tak fatálně pokřivují společenské vztahy a ničí ekonomiku, jsou přitom u nás dlouhodobě menší a menší. Co bylo za Klause nedluhově ufinancovatelným sociálním standardem, je dnes z nějakého důvodu neudržitelným životem nad poměry. Co bylo dříve vyjádřením společenských zájmů a priorit státu, je dnes en bloc nepotřebným balastem a škodlivým plevelem. Veřejný zájem je dnes buďto neuchopitelným, nebo rovnou sprostým slovem. Nejedná-li se tedy o zájem na udržení a posílení požitků plynoucích z účasti v politickém životě, resp. z podnikatelského napojení na něj. Pro tuto sféru zřejmě - a to i pro v jiných ohledech kované apoštoly tvrdého neoliberalismu - platí zcela jiná ideová východiska oprávněnosti z(ne)výhodňování.
