Tak si pan senátor Kubera postěžoval, že stávající erární parlamentní toaleťák je nedůstojný hygienickým potřebám našich zákonodárců. Jedná se prý o šetření na nepravém místě. Jeden z úsměvných, ač nenápadných příkladů toho, jak lze kázat nevoňavou vodu a chtít pít kvalitní víno.
Pan senátor vlastně překvapil. Místo aby v duchu Hradní ideové čistoty prohlásil, že erární s.ací papír je hnusný výdobytek kolektivistického paternalismu a že nechť si do míst, kam chodí i král sám, každý nosí, co jeho "tento" ráčí, požaduje pan senátor vyšší veřejné výdaje pro blaho vážených zákonodarných zadnic. Pánové Jakl s Hájkem se jistě velmi mračí. Byť se i zde potvrdilo, jak moc pravdivé je - bez rozdílu partaje, kterou ten či onen zastupuje - poučení o blízkosti košile oproti kabátu. Ve světě pana Kubery můžeme za kabát považovat např. platy hasičů, dávky invalidům či vybavení eldéenek, za onu košili pak krom erární záchodové výbavy třeba paušální náhrady mzdy či letecké exkurze poslanců a senátorů do exotických destinací na druhém konci Země. Spravedlivě vzato, příplatek za výrazně příjemnější utření by státní kasu skutečně asi nezruinoval, to si může snadno spočítat i průměrně inteligentní senátor. Kéž bychom se takového poctivého a srozumitelného poměřování toho, co nám ten či onen tupý škrt či daň z konzumu nejen přinese, ale i sebere, dočkali i ve věcech ostatních. Tedy těch, které smrdí též, ale trochu jinak.
