Výroba státního rozpočtu v době ekonomické a politické krize, a navíc v čase ještě donedávna předvolebním, je dobrou příležitosti pro inventuru programů politických stran. Nahlédněme krátce (a samozřejmě s nadhledem), co se na hlavním politickém trhu občanovi, který ještě úplně nekapituloval a v těchto otázkách se má pořád ještě potřebu šťourat, nabízí.
Pravá česká pravice
Ideály této svaté skupiny se - vlivem zřejmě ne úplně dokonalého politického instinktu a pokrouceného vnímání nálad svérázné české mentality - koncentrovaly takřka již jen do pevnosti nad Karlovým mostem, případně do několika málo doupat obývaných pravověrnými poddanými (bývalými řediteli a ředitelkami, skorobývalými poslanci a velkoměstskými akademiky). Základní dogmata tohoto pestrého panoptika jsou jasná. Blaho občana je bezpodmínečně podmíněno tím, že:
- se jeho země ubrání všemu, co je produktem Evropského svazu socialistických republik (omezuje to občanovu svobodu),
- se občan zbytečně nestará, co že to ty továrny vypouštějí do vzduchu (omezuje to svobodu továren, a tedy zprostředkovaně blahobyt občana)
- přijme víru ve věčně vyrovnaný státní rozpočet a magickou moc nízkých daňových sazeb (bez kterých se jinak připravuje o svobodu finanční),
- jej ani nenapadne vzít si při zimním výletu na hory snowboard, batoh a vněm nápoj v PET láhvi (jinak se rázem stane levičákem, a tím se připraví o svobodný život),
- ani na okamžik nezapochybuje, že nevznikl z opice (opět by se tak stal odporným levičákem),
- se už při prvním pohledu na budoucí Národní knihovnu pohoršením osype (je nechutně elitářská, tedy jasným symbolem nesvobody).
Sofistikovanější úvahy o věcech ekonomických a rozpočtových si v poslední době u pravé české pravice moc prostoru nezískávají; je zapotřebí se spokojit s inspirativní nabídkou nekonečné péče "o svobodu".
Pragmatická pravice
Reprezentanti tohoto - tentokrát již mnohem (a naštěstí) početnějšího - spolku se dlouhou dobu pyšnili a své sympatizanty získávali mimo jiné:
- úmysly zvýšit platební morálku občanů a firem vůči státu zjednodušením daňového systému,
- nabídkou otevřených dveří do účetnictví veřejné správy, efektivním státem, uváženými veřejnými zakázkami, potíráním všimného,
- rozlišovací schopností mezi solidaritou vůči potřebným a dotováním flákačů a vyžírků.
První se nepodařilo, a lze to na někoho svést. Druhé se okamžikem přistoupení k moci ukázalo jako příliš ambiciózní. A to třetí se (v rámci úvah o tom, kolik komu seškrtat) obětovalo, aby se nemuselo nic dělat s tím druhým.
Nekorektně a zjednodušeně viděno pohledem politika (tentokrát zdaleka nejen toho pravicového) - abychom si mohli dále kupovat vládní limuzíny, posílat své rodiny na dotované rekreace, nemuset se ohlížet na ceny veřejných zakázek a platit odškodné za prohrané arbitráže svých kamarádů, raději si opatříme dodatečné zdroje u prostého poslušného lidu.
Lze se ptát, kde je pak prostor pro onu racionální pravicovou sociální politiku, když ne u těch, kteří jsou uznáni za ty, kteří pracovat nemohou (důchodci), resp. by neměli (matky s dětmi). Stejně obtížně pak lze hledat logiku mezi bojem za vyšší pracovní motivaci v době krize prosazováním nízkých příjmových daní na straně jedné, a návrhy na seškrtání platů ve veřejné sféře na straně druhé. Zde nejspíš vyšší pracovní motivace není žádoucí.
Hlavními, byť jistě nechtěnými, prodejními trháky se tak vůči veřejnosti zásluhou některých celebrit pragmatické pravice staly především různé kauzy - olympiáda, opencardy, dovolené s lobbisty, vířivky, bokové vztahy, opulentní narozeninové veselice. Jak říká Ivánek: „to mi ho teda vyndej". Snad se kapitáni pravice neurazí, když se konstatuje, že se čekalo přece jen něco víc a něco jiného.
Pravá pragmatická česká levice
Proč neudělat (možná trochu nekorektní) zkratku a nehodit do jednoho pytle všechny ty, kdo svými nepřehlédnutelnými tělesnými konstrukcemi ve Sněmovně tradičně obsazují místa nalevo od řečnického pultíku? Vždyť dávno pryč jsou časy, kdy se programy a vystupování oranžových a rudých lišily alespoň:
- různou mírou důvěry ve stávající západní a někdejší východní politické a vojenské spojence,
- odlišnou mírou potřeby rozpoutávat třídní boj,
- vnímáním rozdílu mezi investicemi a spotřebou, rozdílu mezi zadlužováním vrůstu a vrecesi.
Nyní jedno levicové těsto jest. Je tvárné a pěkně kyne. A podle všeho se pekař Jirka a pekař Vojta mohou společně těšit, že i v další pětiletce se pečivo z něj vyrobené bude výborně prodávat.
Hurá k volbám!
