Autor se mýlí v zásadní věci. Je ibrivský rozdíl jrstli si sirotka adoptuje stát nebo rodina.

Když si česká rodina adoptuje malé syrské dítě, vychová je tak, jako každé jiné dítě. To jest, vychová je podle kulturních a sociologických zásad středoevropské společnosti, takže převezme jako normu svého chvání pravidla české občanské společnosti. Až vyroste, bude z něj v podstatě Čech jen trochu tmavší pleti. Bude cítit kořeny v rodině, která jej vychovala, ne v kultuře ze které byl k nám "přesazen" a bude se cítit u nás doma.

Když by byl "syrský sirotek" vychován v domově, pod kuratelou státu, vyroste z něj, jak máme zkušenosti z "výchovy" v těchto domovech, frustrovaný, nezakořeněný jedinec, který nebude považovat Česko za domov a bude náchylný k radikalizaci.

Máte samozřejmě pravdu. Jen se obávám, že česká společnost by odmítla i ty adopce.

Proč by dítě nemohlo být ekonomický uprchlík?

Zvlášť, pokud je to dvacetiletý muž, který se vydává za šestnáctiletého. A buďte si jist, že těch je v nabídce "k záchraně" řádově víc, než batolat.

To samozřejmě hraje velkou roli. Ale mezi dvouletým a pětiletým na straně jedné a šestnáctiletým a dvacetiletým na straně druhé už docela rozlišovat přece lze. Tedy pokud je k tomu dobrá vůle.