V tomto období prázdnoty a marnosti je dobré připomenout naléhavou pomíjivost ekonomických prognóz. Každý den vznikají ve finančních institucích a na různých vládních úřadech tisíce projekcí hospodářského vývoje.
Spekuluje se, jestli růst poklesne o půl či celé jedno procento HDP. Jestli se inflace udrží na procentech třech. V jakém koridoru pojede kurz kč/euro. A z těchto až chirurgicky vytvářených odhadů se pak dělají různé odhady našeho blahobytu v?bližší či vzdálenější budoucnosti. Ještě před týdnem jsme ostatně mohli poslouchat vážně míněná ujištění ekonomických a politických celebrit, jak je naše ekonomika robustní a stabilní a připravená a odolná a prostě jak vše bude ok… Jasně, dobré zítřky často utváří i pouhý nestydatý verbální optimismus vlivných osob (což ekonomie zná a „toleruje“), ale tady už jsme narazili asi na maximum možného.
Semtam se do těchto sofistikovaných modelů pustí nějaké učebnicové nabídkové šoky, které zohlední nějaké rozmary ropných magnátů, dlouhé období sucha či doutnající geopolitické konflikty. V?poslední době snad i civilizační pohyby směrem od Blízkého východu a okolního světa. Ale virus, který zachvátí v?řádech jednotek týdnů prakticky celou planetu a způsobí rozklad obrovského počtu dodavatelsko-odběratelských vztahů, od základní obživy vznikající v?zemědělství, až po totálně zbytné statky-služby typu cestování nebo zábava, tak ten na své důstojné místo v?ekonomii pořád ještě teprve čeká. Přejme si, až to všechno bude za námi, méně každodenních a bezvýznamných prognóz a více „ekonomie viru“.
