Antiextremismus jako extremismus svého druhu

Zákon rozumu velí investovat energii do toho, co má reálný potenciál přinést kýžený stav. Je s podivem, že jak profesionální, tak ani "ulicová" politika tento imperativ nedrží.

Že se furt chrlí výroky o extremismu, Rusku, zahraniční ostudě. Že si ze dne na den všichni připomínají památku některých do té doby neznámých vlastenců (Brady, Beran). Že se v duchu recesistických Balbínovců dělají volební kampaně pár dnů a týdnů po volbách. A přitom se soustavně měří dvojím metrem, podle toho, jak se to zrovna hodí. Grebeníček na Klausově Hradě problém není. Zeman na sjezdu KSČM, mluvící o prohraném Únoru a politických zločinech, je skoro vlastizrada. Extrémní delegace moci premiéra na šéfku Úřadu vlády je "kabelková aféra blázna z ÚOOZ", zatímco volba předsedy parlamentní (=plně kontrolované) komise pro GIBS je projev extremismu. O České televizi nemluvě. Přejme si, abychom se vrátili o 25 let zpátky a vedli debatu o věcech, na kterých skutečně, nikoli jen domněle, záleží. A smiřme se s tím, že měřítkem tě skutečnosti a domnělosti je v demokratické zemi vždy mlčící většina.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jan Urbanec | pondělí 23.4.2018 0:00 | karma článku: 15,60 | přečteno: 373x
  • Další články autora

Jan Urbanec

Nárazníky války a míru

2.4.2024 v 22:00 | Karma: 25,95

Jan Urbanec

Ekonomie viru

16.3.2020 v 22:41 | Karma: 10,29

Jan Urbanec

Proč necítím hněv vůči AB

3.7.2019 v 4:49 | Karma: 46,72

Jan Urbanec

Revoluce proti střetům zájmů

6.6.2019 v 22:15 | Karma: 28,30

Jan Urbanec

Platební rozkaz z Bruselu

3.6.2019 v 6:10 | Karma: 34,68