Superpohár - nádherný zážitek

Nádhera, fantazie, krása. Takové přívlastky dostalo od českých fanoušků i medií včerejší utkání Superpoháru. Naprosto zaslouženě. Klání dvou světových gigantů jsem mohl sledovat přímo z hlediště a ještě teď ve mně převládají pocity nadšení. Nejen utkání, ale i vše s ním  spojené, považuji za životní fotbalový zážitek.

Zápas byl ze všech stran propírán po několik týdnů. Česká republika ještě nikdy nehostila utkání tak významného rázu. Eden se stal pro jeden večer nesledovanější stánkem fotbalového světa, tuzemský fotbal si mohl užívat výsadního postavení, jakého se mu ještě nedostalo. A ve své roli s přehledem obstál.

Už během mého příjezdu do Prahy se městem potulovalo spoustu fanoušků obou týmů. Ačkoliv většina z nich disponovala šálami, vlajkami a dresy svého milovaného klubu, nevynechali jedinou příležitost, aby pomocí svých hlasivek prokázali svou klubovou identitu. Nikdy jsem neměl možnost navštívit takto velké utkání v zahraničí, tudíž mě zajímalo, jak zareagují fanoušci na soupeře. Byl jsem potěšen - vše se odehrávalo v přátelském, korektním duchu. V zahraničí jsou výtržnosti tabu. Spousta z nich se fotila se svým protějškem, prohodila pár slov, tipla výsledek zápasu a pak se s pozdravem rozešla - Dokážete si takový přístup představit při zápase Sparty s Ostravou...?

Včera jsem poznal, co znamená, když člověk opravdu miluje svůj klub. Několik tisícovek fanoušků cestovalo za svými miláčky až do Prahy, avšak nejen z Anglie a Německa, nýbrž z celé Evropy. Stadionem se nesla například francouzština, ruština, italština. Tito lidé neváhají vynaložit nemalé finanční prostředky, aby povzbudili tým prakticky kdekoliv. Fandění je samostatnou kapitolou. Nacvičené chorály, krásná chorea a zejména bezmezné uctívání hráčů. Moment, kdy Frank Lampard šel zahrávat rohový kop ke kotli Chelsea - ve kterém jsem měl možnost sedět, ačkoliv jsem byl neutrální - a všichni do jednoho stoupli, začali mávat vlaječkou a sborově zakřičeli "Frank, Frank, SuperFrank!", budu mít v hlavě do konce života.

Samotná hra skvěle zapadla do kontextu vydařeného dne. K vidění byl skvělý zápas plný strhujících momentů, emocí a vypjatých okamžiků. Zkrátka vše, co si fanoušek od fotbalu slibuje. Byl jsem moc zvědavý, jakým stylem se bude prezentovat Bayern, přes všechny změny, v této sezoně. Musím přiznat, že hra bavorského týmu mě naprosto odzbrojila, tolik fotbalové krásy jsem na vlastní oči nikdy neviděl. Což o to, Chelsea dle mého zahrála na hranici svých možností, avšak "Bavoři" v mých očích vyhráli na celé čáře. Rychlá kombinace, minimum doteků, neustálý pohyb, sebevědomí. Bože, ti byli tak skvělí... Famozní výkon podal zejména Frank Ribery. Měl jsem možnost sledovat jeho hru z pár metrů a musím říct, že už teď lituji Radima Řezníka. Pochybuji, že kdy uvidím lepšího hráče.

Tento večer ukázal i jednu důležitou věc. Vrchní fotbalová generalita se nemusí bát vložit zodpovědnost do rukou ČR. Všichni zainteresovní odvedli maximum a výsledný produkt tomu odpovídal. Tuzemská kopaná získala včerejším večerem plusové body. Celý svět mluvil o Praze. O Edenu.

Díky včerejšímu večeru jsem získal mnoho poznání, poznatků a nezapomenutelných vzpomínek. Nebyla to pouze sportovní událost. Díky rozmanitosti, atmosféře a velikosti byl přesah až kulturní. Děkuji za nádherný zážitek.