Evropská unie a krize na Ukrajině

S probíhající krizí na Ukrajině se ukazuje, že zahraniční politika Evropské komise není plně funkční a že její předseda není příliš silnou osobností. José Manuel Barroso je možná bývalým dobrým úředníkem, ale určitě od něho nemůžeme čekat, že společně se stejně starou, ale i stejně slabou ministryní zahraničí Catherine Ashtonovou, dojednají s novodobým mocnářem Putinem mír na Ukrajině za přijatelných podmínek pro Ukrajinu i Evropskou unii.

Takovým silným vůdcem spojené Evropy by mohla být třeba Angela Merkelová, v současnosti asi nejmocnější žena světa. S respektem, kterému se těší, s úspěchy, kterých dosáhla ve vedení Německa, by toho jistě byla schopna. Jen by i ona, se svojí zkušeností života v komunistické NDR, kde jako agent KGB působil i sám Putin, měla Ukrajince v jejich boji více podpořit. Evropská unie potřebuje společnou zahraniční politiku, potřebuje společnou akceschopnou armádu. Na NATO se stále jen spoléhat nemůžeme. EU potřebuje společné vojenské jednotky, které budou schopné rychle zasáhnout, pokud by Rusko ohrožovalo vnější hranici EU. Vojenský konflikt se s krizí na Ukrajině nebezpečně přiblížil hranicím Evropské unie a Spojené státy mají dost starostí jinde ve světě. Pokud nyní Putinovi ustoupíme, poroste jeho velmocenská chuť. Co si potom počnou státy, kde žijí další ruské menšiny jako jsou například pobaltské státy? Co vzkázat těm, kteří namítnou, že se nás to netýká? Tyto země jsou členy NATO již od r. 2004 a na pravidelné mise střežení jejich vzdušného prostoru jsou vysílány i české gripeny. Současná zkušenost s Vladimirem „Vissarionovičem“ Putinem mě utvrzuje v tom, jak se nevyplácí nečinnost NATO a EU vůči Rusku v případě okupace části Moldávie a Gruzie. Na summitu NATO v Bukurešti bylo již v roce 2008 Ukrajině a Gruzii přislíbeno členství v této organizaci, takže válka mohla vypuknout již dávno při obsazení části gruzínského území. Naší prestiži v NATO ani příliš nepomáhají názory současného prezidenta Zemana a bývalého prezidenta Klause, kteří okupaci Krymu přirovnávají ke Kosovu. Na Krymu totiž Ukrajinci proti místním Rusům nepoužívali násilí. Naopak jsem příjemně překvapen vystupováním ministra zahraničí Zaorálka, který podporuje proti Rusku zavedení i tvrdších obchodních sankcí. Kritiků těchto sankcí se ptám: „Je normální, že není umožněn vstup pozorovatelů OBSE na Krym? Je normální, že Putin stále lže o přítomnosti 30 000 svých vojáků na Krymu, kteří jsou zde přítomni v neoznačených uniformách? Je normální, že v evropské zemi střílí Rusové na novináře a vojáci s ruskou kozáckou domobranou vyhání ukrajinské rodiny ze svých bytů nebo označují jejich domy kříži? Putin se stále odvolává na možné ohrožení údajnou fašistickou vládou z Kyjeva. Ale není spíše tohle začátek podobných pogromů, které páchali nacisté na židech? Výsledek referenda, které vyhlásila loutková krymská vláda, nemůže vyspělý svět zajímat. Bude probíhat pod dohledem několika desítek tisíc ruských vojáků, v atmosféře strachu a pod dohledem ruských a běloruských pozorovatelů. Chybí snad již jen pozorovatelé z KLDR. Vážím si takových podnikatelů jako je Kvido Štěpánek, majitel Isolitu Bravo z Pardubického kraje, který se svými ukrajinskými zaměstnanci vyvěsil na svoji továrnu státní vlajku Ukrajiny na podporu této země. Jak odlišný postoj od některých českých politiků, kteří obchodní zájmy staví nad dodržování lidských práv a lidské svobody! O to cennější je osobní iniciativa Mariana Jurečky, který symbolicky vyvěsil ukrajinskou vlajku před Ministerstvem zemědělství. Vzpomeňme si, jak Putin vyhrožoval jadernými zbraněmi Polsku v roce 2008 po umístění raketových systémů v Polsku. Nechci se dožít toho, že opět ruská armáda vstoupí do českých zemí se svými tanky nebo že nás bude ohrožovat jadernými zbraněmi. Proto potřebujeme silné spojenectví s USA a silného vůdce Evropské unie. KDU-ČSL bude podporovat rozvoj demokracie a svobody v zemích v blízkém sousedství EU právě s důrazem na postkomunistické země, mezi které patří i Ukrajina. Bude se zasazovat o jednotný postup EU vůči Rusku.