Tak jsme si včera vyslechli oslavný, povzbudivý, optimistický projev hlavy státu. Hradní show se sice nekonala, ale republika 102 let oslavila. Jaký je ale rozdíl mezi prezidentem před sto lety a dnes ?
Dával Tatíček metály kamarádům, nebo se uměl povznést nad názorové neshody,
a uměl ocenit i ty, se kterými se nemusel, ale pro mladou republiku to byli významné
a důležité osoby, které si státní pocty opravdu zasloužily ?
Rok co rok jsme v nedávné minulosti byli svědky shromáždění, na němž byli ocenění opravdoví hrdinové,
někteří bohužel in memoriam, tak také ti, kteří vyznamenání odmítli převzít, nebo ho dokonce vrátili poté,
co prozřeli. Letos se mezi nositeli Řádu Bílého lva objevili vedle nesporných hrdinů, válečných veteránů,
také dva naši současníci – Karel Gott a Roman Prymula.
Chápu to jako vzkaz pro nás občany, že můžete být vyznamenáni nejen za hrdinství, ale i za to, že celý
život krásně zpíváte, nebo že je v případě posledního vyznamenaného k ocenění jeho dosavadní „skvělá
expertní kontroverzní činnost“, jejíž výsledky si nyní prožíváme a neseme.
Tehdy před sto lety byl TGM v sedmdesáti letech muž plný vitality, jezdící na koni, těšící se úctě celého
Československa. O patnáct let později doznal, že na svou funkci nestačí, a odstoupil
ze zdravotních důvodů.
Jaký pohled je na současnou hlavu státu ? Vždyť by na toho koně ani nevylezl !
Jestli máme všude takovéto experty, pak není divu, že jsme tam, kde jsme.
A prodloužená záda to opravdu, ale opravdu nejsou.
