Žena v pokušení hledajíc muže v naději

Mám slabost pro pana Vejdělka a jeho filmy. Jsou svěží a vtipné stejně jako jejich autor, alepsoň jsem měla tu představu. Ale víte, jak to s těmi představami bývá.

Na slavnostní událost jsem se náležitě připravila. Koupila si nalepovací řasy a hodinu je lepila (při prvním pokusu jsem si málem slepila i oko - později jsem si uvědomila, že jsem tak mohla nechat, žádna z přítomných dam neměla pásku přes očí, takže bych jistě upoutala pozornost). No, byla jsem Krasomila jako ze žurnálu, zhruba hodinu, než jsem se začala potit jako kokršpaněl. Počasí v ten den bylo proti mně. Naštěstí kinosály byly příjemně klimatizované. Koukala jsem po všech ženách, kterým neukápla ani kapka potu a říkala jsem si, jak je to dělají, to mají snad pod šaty větrák?!

Film mně příjemně ochladil, pro ty z Vás neví, kdo je muž v naději, tak je to záletník ve středním věku, jehož naději je, aby se to nedozvěděla jeho manželka, v čemž mu obdivuhodně pomáhá tchán - Casanova v pozdním věku. Přesto hlavnímu hrdinovi držíte palce a tajíte dech, když utíká před svou milenkou i manželkou, když se mu to podaří, dostaví se úleva, která zazněla celým kinosálem. A pak odcházíte z kina a říkáte si, vždyť takhle to nemá být. Nicméně film je to báječný. Nebudu zastírat, že film se bude líbit hlavně Vašim partnerům (ale ani Vy dámy si ho nenechte ujít - získáte cenné informace!), velká prsa, hodně sexu. Věřím, že se ještě dlouho bude Vašim manželům zdát o hlubokém dekoltu Vici Kerekes a sexy tváři Petry Hřebíčkové, dvou hlavních hrdinek filmu. Nebudu  Po projekci jsme zamířili na večírek. Mezitím se mi řasy už dávno odlepily a byla taková hodina, že bych těžko sháněla lepidlo, na které moje nepraktická hlava zapomněla přibalit do kabelky, tak jsem je ztrhla. Bezřasá, zpocená jsem přišla na večírek do Solidní nejistoty, kde už se film řádně zapíjel. Pokud jsem si myslela, že venku bylo nedýchatelno, v Solidní nejistotě bylo doslova mrtvo. "Džuuuusss, prosím" zařvala jsem na servírku. Ta shlédla můj zbídačený vzhled a suše pronesla, aniž by vycítila naléhavost mého přání: " a jakej?" "To je jedno, jen ať je s ledem, hodně, hodně ledu tam dejte." Hned jsem si jednu kostku vyndala a nechala ji sklouznout do výstřihu.

Kamarádka byla zlatá, poctivě mě každému představila, její přítel přihodil informaci, že jsem z Rakovníka. Je to zřejmě nemoc, tak je tímto varoval, pozor nenechte se nakazit, ona je z Rakovníka. Jako její ocásek jsem s kamarádkou obešla kolečko, podala si ruku s kdekým a s ním taky, až se našla vzácná chvíle, kdy pan Vejdělek nebyl v obležení žen, ale pouze jednoho pána, který s ním byl v družném hovoru. Kamarádka je vyrušila, pohotově mě představila a její přítel nezapomněl poznamenat, že Zdenička je Rakovníka. To aby pan Vejdělek věděl, kdybych snad byla trapná, že na to mám právo, protože jsem z Rakovníka. Pan Vejdělek byl vtipný, milý a šarmatní. Sama jsem se pokusila o totéž, když jsem jeho společníkovi, po zmínce, že je 2x rozvedený, řekla, jestli nebyl inspirací pro film. "Cožeeee", pán se nahnul ke mně a já opakuji a tentokrát hlasitěji "že jste byl inspirací pro film" a dostane se mi odpovědí stejné odpovědi  "Cožeeee?". To už se ostatní usmívají, když si opakujeme stejná slova popáté a pán mi doslova dýchá na rameno, jen aby mně slyšel, tak už ostatní burácejí smíchy a já jsem rudá studem až na zadku, který mi chladila před tím kostka ledu.

Vyšly jsem ven, tam lilo a bouřilo, jak kdyby mě Bůh vyslyšel a kýžené osvěžení přišlo. Prach a dusno smyl déšť Zuly jsme si s kamarádkou střevíčky a běžely bosé noční Prahou. Byl to dokonalý závěr večera. V autě říkám kamarádčině příteli "Tak Ti Kájo, pěkně děkuju, že jsi mi zhatil  vyhlídky na ženicha, Musel jsi tomu Vejdělkovi vykládat, že jsem Rakovníka?" Karel se směje "Nesmíš hned házet flintu do žita" "Máš pravdu Kájo, on je z toho Šluknova, tam se to teď maže s těmi nepřizpůsobivými, takže já s Rakovníkem mám stále lepší původ."

A tak tedy, ať jsi z Podkozí, nebo z Podprdelí, Muži v naději Tě osvěží!