Diskuse

O tom, jak jsem se učila řídit

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
LD

ledvina

23. 3. 2011 10:08
Jste můj člověk,

já jsem na tom podobně. Byla bych určitě příšerná řidička a než někoho zabít a do smrti si to vyčítat, radši pojedu vlakem:-)

0 0
možnosti
zavřít
A

Alfie

22. 3. 2011 21:59
Možná je to škoda...?

Se strachem a odporem jsem za volant sedala ještě pár měsíců po získání řidičáku. A uvítala jsem každičkou příležitost, jak se jízdě vyhnout. Ale cesta do práce MHD mi trvala hodinu a třičtvrtě, autem půl hodiny - to byla docela dost silná motivace, takže jsem jezdila zprvu 3x týdně, záhy už denně a po půl roce jsem si najednou uvědomila, že vůbec nepřemýšlím nad tím, kterou "šlapku" kdy použít a kdy a jak řadit, že prostě koukám na cestu a jedu podle situace, stejně jako člověk chodí. Tedy většina lidí - mně ta chůze jde dost ztuha a o to víc mi schopnost jezdit autem život ulehčila :-)

0 0
možnosti
zavřít
B

Busák

23. 3. 2011 5:51
Re: Možná je to škoda...?

Řekl bych, že škoda je umřít. Což by se lehce mohlo stát, protože autorka zjevně k řízení nemá předpoklady. Naštěstí byla natolik soudná, že to sama uznala. Někdo se prostě řídit nikdy nenaučí, zrovna jako já jsem se dodnes nenaučil žehlit košile. Každý by měl dělat to, k čemu má alespoň minimální předpoklady, činosti, ke které prostě nemá "buňky" je lepší se vyhnout. Je to bezpečnější pro všechny.

0 0
možnosti
zavřít

Sport v roce 2024

Zaměstnání

Střední školy

Biatlon

Vláda

Témata

Nepřehlédněte