Já Vám nevím, jsem z Vás voľaká rozpačitá. Ve svých sotva třiceti si připadáte stará? Já jsem proti Vám stará větev, ale pokud mne hodlají bavit mladé výhonky, tak z toho rozhodně neupadám do depresí.

Zdeňko, buďte v klidu, 29 je pro ženu stále v pořádku. Určitě není stará, mnohdy ještě pubertální, o čemž svědčí i váš článek.

Možná jen holky kolem třicítky konečně chápou, že svět z nich nebude navždy padat do kolen a říkají tomu stárnutí. Hlavu vzhůru, furt je to dobrý! Copak nevíte, že žít se začíná po čtyřicítce?!? Máte se na co těšit...

A víte co? Mám tu krásnou příležitost spolupracovat a spolubavit se s dámami přes sedmdesát. Jsou aktivní a pracují kdesi jako dobrovolnice. Nadšeně a zaujatě. V pátek jsem s nimi naprosto nadšeně oslavila Vánoce.

Jsou to pořád super baby. A možná byste je v jejich aktivitách zdržovala vy? :-). Obecně si ale myslím, že ten strach Vás prostě přejde. Věk neřešte. V životě jde (věřím) o jeho obsah. Čas měří všem stejně a žádné přišití či nafouknutí na tom, co máme v hlavách nic změnit nedokáže.

Mně připadá ten váš článek dost pubertální.

Je vám nádherných 29 a jste "stará..." ?, to jdu do kolen

Ač jsem muž(ještě snad...) mám velmi podobné pocity.Pravda,je mi už 62 let,stále si duchem připadám na 20 a to je,jak se říká,vražda.Tělo se ale okecat nenechá,dává mi drsně najevo,že už jsem starej dědek.Jenže,když si to začnu připouštět,tak se můj tělesný stav začne rychle horšit a to tedy ne!!!!Takže si dál budu namlouvat,že jsem na tom ještě dobře...A všem vzkazuju,nevzdávejte to,i když je vám mnohdy ouvej!

Proč stahujete kalhoty, když brod je v nedohlednu?

Mezitím, co přemýšlíte, co bude, až bude, Vám třeba uteče něco zajímavého, co se později nenaskytne.......

A pak - pořád platí, že každý je starý, jak se cítí......A už vím, že to tak je.

Nedočetla jsem až do konce, sorry, ale jen k těm sedmdesátníkům, kteří jen zdržují a není z nich žádný užitek.

Pracuju se dvěma sedmdesátníky. Jsou to ti nejkrásnější a nej- nej- nej- lidé, jaké jsem kdy poznala. Vůbec se mi nezdá, že zdržují, že nejsou k užitku... naopak, mají něco, co já, o generaci mladší nemám. Jsou to hodní lidé a rozdávají pohodu. Září z nich životní moudrost. Přála bych ji i vám, jednoho dne.

Takové starosti. Stárnutí je přirozený proces. Takové pseudoproblémy jsem nikdy neměl.

Nějak, já bréca, nevim co s tím celým. Promiňte... nekouká se ně hezky...budu si říkat, že to byl ten druhej význam smutný empatie a upřímný zpovědi o okolí.