Jak jsem slavil Vánoce

Vánoce jsou svátky klidu a míru. To se říká. Doposud jsem Vánočním svodům odolával, ale letos asi povzbuzen řečmi mých spolupracovníků jsem se rozhodl si Vánoce opravdu užít a to se všemi tradicemi.

Všechny přípravy jsem nechal ne poslední den. Nejdřív jsem musel koupit stromek. Dorazil jsem na tržiště ve chvíli, kdy neprodáno zůstalo pár kusů, o kterých říci, že to jsou košťata, by bylo urážkou těchto domácích pomocníků.  Na těchto mrzácích mezi stromy bylo jehličí, které svou barvou silně připomínalo skořici. Náhle jsem vzadu za ostatními uviděl krásný zelený stromek. Jak jsem ho chytil, objevila se na něm i další ruka. Vedle mě stál nějaký dvoumetrový mužík, který požadoval vydání stromku. Nechtěl jsem mu ho vydat. Tak jsme se začali prát.  Kupodivu jsem vyhrál. I když výhrou se tento jednoznačný duel nazvat nedal. Soupeř zužitkoval váhovou i výškovou převahu a já skončil na zemi s pusou plnou sněhu. Ovšem, když jsem se vzpamatoval, stromek stál na svém místě. Zaplatil jsem prodavači, který se potměšile usmíval, a odnesl si stromek domů.  Až doma jsem poznal, proč. Když jsem si rukou pohladil jehličí, ruka změnila barvu na svinibrodskou zeleň. Začal jsem nadávat jak popelář bez práce.

Nu vydal jsem se nakoupit živého kapra. U váhy s prodejem kaprů bylo rušno. Někdo vyhrožoval prodavačům soudem, jiný dokonce smrtí. Rozhodl jsem se využít zmatku a zaneprázdnění prodavačů. Vytáhl jsem svůj mokrý ručník a přikradl se ke kádím s kapry. Vyhlédl jsem si jeden kus, ale když už jsem ho vytahoval, ozvalo se za mnou „co to děláte?“ Lekl jsem se, uklouzl a poroučel se do kádě mezi kapří kamarády. Zjistil jsem, že to „co to děláte“ nepatřilo mně, ale nějakému špatně parkujícímu občanovi. Naštěstí si mého pádu nikdo nevšiml a tak jsem prokřehlý došel domů a odnesl jsem si tři kapry v kapsách.

Po pěti hodinách sušení jsem kapry nechal ve vaně a šel jsem koupit cukroví, svíčky a ozdoby na stromek. Cukroví jsem koupil snadno. A to i přes to, že mi prodavačka tvrdila, že už žádné není. Řekl jsem jí, aby mi zabalila to, co je ve výloze. Tvářila se sice dost kysele, ale nakonec mi popřála dobré chuti. Svíčky jsem chtěl koupit elektrické, ale nakonec jsem byl zlákán nabídkou klasických českých svíček spolu s tradičními českými slaměnými ozdobami, které prodával obchodník jihoasijského vzezření i vzrůstu. Po příchodu domů jsem zkontroloval kapry. Bohužel dva plavali břichem vzhůru. No nic řekl jsem si a odnesl obě zdechliny před dveře své nenáviděné sousedky, která mě pomlouvala za zády.

Vrátil jsem se a dal se do zdobení stromku.  Když jsem rozvěsil svíčky a ozdoby, zjistil jsem, že jsem zelenější než strom. Umýt jsem se nemohl, protože ve vaně byl kapr. Rozhodl jsem se tedy pro konečné řešení kapří otázky. Kapra jsem vyndal z vody, přičemž jsem se pořádně zráchal. Levou rukou jsem si ho přidržel na připraveném prkénku, pravačkou uchopil paličku, rozmáchl se a udeřil. Ani stádo lvů by nedokázalo zařvat tolik, jako já když jsem se praštil paličkou do ruky. V záchvatu bolesti a vzteku jsem kapra vyhodil ven z okna.

Rozhodl jsem se, že půjdu na Pohotovost. Oblékl jsem se a vyrazil. Jenže když jsem běžel chodbou, uklouzl jsem po rybích zdechlinách před dveřmi mé sousedky. Zvedl jsem se a s nadávkou odešel do ordinace pohotovosti. Když mě uviděl doktor, začal se smát a já si uvědomil, že mám celou dobu zelený obličej od falešné zeleného jehličí. Za hodinu jsem byl doma. Na rentgenu zlomeninu nenašli i když jsem měl naraženou nohu. Byl bych doma dříve, jenže obsluha rentgenu z pohledu na mě dostala záchvat smíchu.

Protože jsem měl po večeři, rozhodl jsem se, že si aspoň pustím ve vodě skořápky se svíčkami. Nevím proč, ale přestala téct voda. No nevadí. Sáhl jsem do ledničky pro balenou vodu a nalil ji do mísy. Vyndal jsem ořechovou skořápku a dovnitř jsem narafičil zapálenou svíčku.Tento člun jsem spustil na vodu. Podle tradice se má člověk, podle toho kam jeho loďka dopluje, dozvědět, kam v životě dojde.  Jestli je to pravda, pak skončím v pekle. Loďka plula, ale poté se převrhla a voda v míse počala hořet. Přede mnou byl obraz jako z apokalypsy. Raději jsem mísu i s hořící vodou vyhodil z okna do sněhu vedle kapra. Náhle jsem si vybavil, jak mi sousedka ráno dávala olej na řízky. Jenže mi ho dala v láhvi od vody, protože jinou neměla. Baba zatracená.  Nakonec jsem se rozhodl zapálit svíčky na stromě. Už zbývala poslední a právě ta se převrátila. Nikdy bych nevěřil, že stromek, svíčky i ozdoby mohou shořet tak rychle. Naštěstí jsem měl  pohotově pěnový hasící přístroj a kostra stromku se za chvíli uvelebila vedle rybí mrtvoly a střepů z mísy.

Zařekl jsem se, že sám už Vánoce nikdy slavit nebudu. Dámy, máte zájem? Najdete mě v domě, před kterým leží mrtvá ryba, mrtvá mísa a mrtvý strom.