Jako nejeden občan této země jsem sledoval akt složení slibu. Trochu s úsměvem a trochu s despektem k nové hlavě státu. Každý z nás, kteří zažili pana Zemana v roli premiéra si pamatuje jeho prostořekost hraničící s šaškárnou.
Pompézní schůze parlamentu, prapory, nejvyšší vyznamenání a přehlídka papalášů byla působivá. Půlku těch papalášů by měli hned odvést v klepetech za Ráthem. A to vše v čele s naším novým presidentem, šaškem Zemanem. Pěkné a hodné naší státnosti. Máme ještě vůbec nějakou státnost po Klausovi?
Pak ale přišel zlom! Popravdě jsem nečekal, že se po „inaguračním“ projevu pana presidenta z šaška stane státník! Projev takovéto kvality a myšlenky jsem naposledy zažil za pana presidenta Havla! Narcista Klaus se panu Zemanovi ani na kilometr nepřiblížil.
Tedy z šaška se zrodil státník, který, ač jsem jej nevolil a vždy jej hodnotil jako socana s despektem, stal státníkem a lze očekávat spíše to lepší než to horší. Doufám, že ho mašinerie jeho úřadu nesemele na strouhánku a to, k čemu se ve svém provním projevu jako president zavázal i dodrží!
Nezbývá tedy než panu presidentovi, státníkovy a člověku, který mnohdy nejde pro nevhodné slovo daleko, popřát hodně zdraví, štěstí a slil k tomu, aby to co slíbil i dodržel. A ač nejsem jeho příznivec a mnohdy jsem z něj měl dojem, že by byl lepším aktérem pěkného cirkusového kousku, mohu konstatovcat, že na začátek svého mandátu má moji důvěru a pokud dodrží i to co slíbil, je i mým presidentem.
Král je mrtev, ať žije král!
