Dnes ráno jsem se konečně dostal k sobotnímu dílku pana Matějky. Nepřísluší mi hodnotit jeho dílko, ale jednu reakci bych si přeci jen dovolil. Svět se nezbláznil, funguje stále stejně a s železnou pravidelností tak jako na počátku. Albert Einstein kdysi prý řekl: „ Vesmír a lidská hloupost jsou nekonečné. Tím prvním si ale nejsem zcela jist.“ Když k tomu ale přidám ještě skutečnost, že každý z nás má v sobě pud sebezáchovy, tedy pud potřeby přežít, je to co pan Matějka napsal jen logickým důsledkem výše uvedeného.
Potřeba přežít v dnešním měřítku naší západní společnosti se však již neomezila jen na to co znají v rozvojových zemích, tedy na potřebu se najíst a dočkat se dalšího rána pod listem banánovníku. Naše společnost k tomu přidala i další atributy jako je střecha nad hlavou v podobě několikapokojového bytu či dokonce domu, automobilu, čerstvého masa několikrát týdně, značkového oblečení, mobilního telefonu a mnoho dalšího. Z pohledu většiny obyvatel této planety stručně označeno za luxus!
Naše společnost je stále vyspělejší a to staré a prověřené časem odhazuje aniž by si důsledky svého chování nějak připouštěla. Pak se v logickém sledu objebvují blogy jako je ten pana Matějky. Morální hodnoty, prověřené časem, jako jsou například skutečnosti, že krást a lhát se nemá jsou vyměněny za to co pan Matějka docela trefně popsal. Svět se však nezbláznil. Pořád platí „zákon kyje a tesáku“, kdy vítěz a tedy i silnější bere vše a všem ostatním předkládá jak to vlastně vše bylo pomíjíce pohled poraženého. Dnes sice po sobě nestřílíme a neřešíme rozpory fyzickým násilím, ale podstata uvedeného zůstala neměnná.
Z výru dějin, válek a lidského soupeření byla od sedmnáctého století pod rouškou renesance a humanismu postupně restaurována demokracie. Systém, který se stihl ještě před narozením Krista sám zhroutit v kaluži krve. To si ale nikdo nepamatoval a v paměti zbylo, jako obvykle, jen to dobré. Postupem času se ona demokracie vyprofilovala až do toho, že dáme ve volbách někomu bianko šek na čtyři roky a ten snad krom justice ovladá zbylé dvě složky moci. Pěkný kočkopes. Všiměte si, že pomalu nedochází ani k obměně lidí, jež tento bianko šek dostávají.
Tedy ve volbách volime všichni, bez rozdílu a ohledu na zásluhy či zkušenosti. Každý volime tak jak uznáme za vhodné z výběru, který aktuálně je k dispozici, tedy nikoliv svobodně dle přesvědčení, ale svobodně z nabídnuté nouze. Systém demokracie, který tu máme však opomenul to co jsem napsal na začátku, a to že každý máme pud potřeby přežít v našem západním měřítku, a v kombinaci s onou pověstnou lidskou hloupostí se toto stane vražedným koktejlem produkující Ráthy a Kalousky.
Kdykoliv se člověk podívá do minulosti, musí dojít k závěru, že těch co se chtějí mít dobře a moc pro to neudělat bylo vždy více než těch co si uvědomují svoji zodpovědnost a chovají se podle toho. V kombinaci s dnešním pojetím domokracie pak už jen logicky dojdeme k závěru jako došel pan Matějka. Vždy tu bude více lidí, kteří budou volit politiky, kteří jim zajistí přežití v měřítku dnešní západní společnosti bezpracně a pohodlně. To ale kde na to oni politici vezmou je už nezajímá. Když tyto politiky zvolí a dostanou se k moci, pak se snaží vyhovět volící většině a značně nevybýravým způsobem oškubou ty co ještě něco mají diktujíce jim i jejich budoucnost. Tedy když už nemají, na jejich účet si půjčí. Nicméně i u politiků, platí pud sebezáchovy a tak když už si uvědomí, že jejich přežití závisí na uspokojení hladové většiny, která touží po luxusu bez vlastního přičinění, začnou přerozdělovat a něco si za tu práci nechají i pro sebe. To něco není procenot či dvě, ale od padesáti výše ….
Ona dnešní, historii a lidmi vymodlená demkracie je sice nejlepší možné ze všeho špatného, ale pouze za předpokladu, že budou splněny základní axiomy tohoto zřízení. Tedy morální hodnoty se vrátí a začnou převyšovat ony hodnoty základní, jako je třeba onen pud sebezáchovy, a společnost vykáže trochu více inteligence a předvídavsosti vůči svým dětem a vnoučatům. V opačním případě se v kalužích krve vrátíme zpět k pseudo feudálnímu zřízení nebo dokonce diktatůře ať chceme nebo ne! Ostatně jednou už se tak kdysi na jih od nás, a není to pohádka, stalo.
