Krize, „blbá nálada“, Kalousek, strašení, samozvaní spasitelé a mnoho dalšího jen teče z médií pomalu celý den. Kde se to ale všechno bere? Je to ještě vůbec normální? Takovéhle otázky by si měl položit každý, koho to už vážně štve.
Ale hezky popořádku, krize, ta tu ještě nebyla! Každý by si měl položit otázku zda má co jíst a kde bydlet? No, ony tyhle dvě věci na té naší kuličce hnoje a kamení nejsou tak samozřemé jak by se nám evropanům mohlo na první pohled zdát! Naopak, máme se za posledních pár set let nejlépe! Obchody přetékají zbožím a jídlem, na bydlení, když na něj nemáte, dostanete dávku, na kterou musel vydělat někdo jiný, pokud tedy zrovna jste ten „potřebný“ a v zásadě jsou základní potřeby nás všech zajišteny beze zbytku. Tedy krize ještě nepřišla, ale i to se může změnit velmi rychle!
Ona ta krizová blbá nálada má ale kořeny torchu někde jinde než v tom, že si každý nemůže koupit chytrou televizi, vlastní bydlení, luxusní sedačku či dovolenou na druhé straně zeměkoule. Člověku stačí opravdu málo a společnost na potřebě spotřebovávat rozhodně nestojí. Na potřebě spotřebovávat stojí především Stát a s ním spojení kmotři. Kdyby totiž lidé nespotřebovávali tolik a zbytečně, nevyráběli by se všechny ty nesmysly a stát by neměl takový balík z daní. A ten balík nejvíce potřebují právě ti kmotři, kteří náš Stát tak úspěšně zaměňují se společností, k tomu, aby mohli uplatnit svoji moc. Je jedno zda politicky – pivo a buřt na meetingu zdarma – nebo ekonomicky – ČEZ.
Ta blbá nálada, kterou každý přemýla spíše pramení z toho, jak to na tom našem dvorku funguje. Zlodějny, lumpárny, korupce a spousta zákonů a nařízení pomalu se dotýkající už i barvy toaletního papíru. Nikoliv slušnost a zodpovědnost, ale pravý opak se stává normou a tím svazuje i naši svobodu. Papaláši nahoře v parlamentu, jejich ouředníci a další lidé v mašinerii státu pozbyli zodpovědnosti a zájem na stavu společnosti se „změnil“ v zájem o sebe sama. Troufnul bych si i říci, že je to dáno jejich přirozenou snahou se zabezpečit byť i na úkor ostatních. Je málo lidí, jejichž potřeby byly naplněny a jejich zájem tkví pouze v blahu společnosti. Mezi ně patří i příslušníci významných šlechtických rodů, kteří byli vychováni nikoliv k maximalizaci majetku, ale pro jeho stabilitu. Však jak pan Kinský, tak pan Schwarzenberg veřejně říkají, že jsou pouze zprávci ač veškeré rodinné majetky defakto vlastní. A právě tací zodpovědní lidé spíše mávnou rukou, než aby se špinili o lidi, kterým o společnost vůbec nejde.
Taky mám onu „blbou náladu“. Nikoliv však proto, že bych se měl špatně či mě něco chybělo. U mě je důvodem „blbé nálady“ stav věcí veřejných kdy soudci mnohdy soudí v příkrém rozporu se zákonem a zdravým rozumem. Vymožení práva je věcí fikce. A na prvním místě samozřejmě způsob jakým jsou využívány prostředky vybrané z práce nás všech. Právě a jen z těchto důvodů mám onu „blbou náladu“ a jsem si dobře vědom toho, že takto to dlouho fungovat nemůže. Žít na dluh, rozkrádat desítky milard ročně z toho na co přispívám i já, a ještě lidem lhát, to prostě nedopadne dobře! Absence vize lepší budoucnosti pak nevihnutelně vede k tomu co mnozí již delší dobu cítí.
